reklama
66 fotek, 18.6.2017, 41 zobrazení, 23 komentářů | krajina, příroda
Králický Sněžník, nebo také masiv Králického Sněžníku (třetího nejvyššího pohoří v České republice), je geomorfologický celek a vysoká, členitá hornatina na rozhraní Čech, Moravy a Kladska. Větší část hornatiny leží v polském Kladsku, kde je nazývána Masyw Śnieżnika, německy se pohoří jmenuje Glatzer Schneegebirge. Nejvyšší horou je Králický Sněžník (polsky Śnieżnik Kłodzki, německy Glatzer Schneeberg nebo Grulicher Schneeberg). Údaje o nadmořské výšce vrcholu se ve zdrojích rozcházejí, polské prameny uvádějí 1425 m n. m., české nejčastěji 1424 m n. m.

Zdroj a další info: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kr%C3%A1lick%C3%BD_Sn%C4%9B%C5%BEn%C3%ADk_(poho%C5%99%C3%AD) a https://cs.wikipedia.org/wiki/Kr%C3%A1lick%C3%BD_Sn%C4%9B%C5%BEn%C3%ADk_(hora)
74 fotek, 3.11.2018, 36 zobrazení, 22 komentářů | architektura, dokumenty, kultura, vesnice
Holašovice (německy Hollschowitz) je vesnice v jižních Čechách v okrese České Budějovice, vzdálená 16 km západně od Českých Budějovic a je součástí obce Jankov. Zdejší unikátní soubor budov ve stylu tzv. selského baroka ze sedmdesátých let 19. století tvoří jedinečný celek, který je od roku 1995 vesnickou památkovou rezervací a roku 1998 byl zapsán do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. V roce 2011 zde trvale žilo 147 obyvatel.

Zdroj a podrobnější info: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hola%C5%A1ovice
54 fotek, 11.2.2018, 42 zobrazení, 15 komentářů | architektura, dokumenty, krajina, příroda
Libštejn (Liebenstein) je zřícenina gotického hradu v Plzeňském kraji v katastru obce Liblín v okrese Rokycany. Zřícenina stojí na vrchu nad pravým břehem řeky Berounky v nadmořské výšce 300 metrů. Hrad je vzdálen asi 6,5 km severozápadně od Radnic a 10 km jihovýchodně od Kralovic. Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka ČR. Krajina kolem hradu patřila ve 12. a 13. století svatojířskému klášteru na Pražském hradě. Hrad byl založen ve 14. století Oldřichem Tistou z Hedčan na pravém břehu Berounky. Jeho syn Oldřich prodává libštejnské panství Albrechtovi z Kolovrat. Jeho syn Albrecht II. zemřel roku 1413 a zanechal dva syny, Hanuše a Bedřicha oba byli katolíci a stoupenci Zikmunda Lucemburského. Hrad byl za husitských válek obléhán husity po několik týdnů, hrozba vyhladovění obránce donutila přistoupit na dohodu o vojenském spolku s husity. Dohoda byla naplněna roku 1431 v bitvě u Domažlic, kde majitelé hradu stáli na husitské straně. V této době byl hrad proslulým vězením, kde byli vězněni poddaní, ale i zajatí žoldnéři. Roku 1432 Bedřich zemřel a panství zdědili jeho synové Jindřich a Beneš. Nakonec hrad Libštejn zůstal Benešovi. Beneš z Kolovrat byl bohatý a mocensky ovládal celý kraj a drobní šlechtici z okolí byli v jeho službách. Měl dva syny Jana a Jindřicha. Janův syn Jaroslav zdědil roku 1495 hrad Libštejn, který vzápětí prodal strýci Albrechtovi z Kolovrat. Ten byl skvělým hospodářem a rozšířil panství na 25 vesnic a polovinu městečka Kralovice. Za vlády krále Vladislava Jagellonského (1496–1503) byl hofmistrem a v letech 1503–1510 nejvyšším kancléřem. Jako nejvyšší kancléř se postavil proti jednotě bratrské a všem nábožensky radikálním živlům. Odpor pánů proti němu nabyl takových rozměrů, že v roce 1508 byly všechny jeho pravomoci přeneseny na Zdeňka Lva z Rožmitálu. Roku 1510 umírá. Po Albrechtově smrti získali panství jeho nevlastní synové Jan a Bernard z Valdštejna. Po Bernardově smrti († 1517) držel hrad Jan († 1540), který začal panství rozprodávat. Zanechal po sobě pět synů, Václava, Vojtěcha, Kryštofa, Bohuše a Frantu. Synové Kryštofa z Valdštejna († 1576) Jan Vojtěch a Jan Vilém byli posledními majiteli hradu. Od poloviny 16. století majitelé Libštejna na hradě nebydleli a hrad bez údržby začíná pustnout. Roku 1590 je uváděn jako pustý a novým střediskem panství se stal Liblín. Zkázu hradu dovršila třicetiletá válka, v níž jej vypálili Švédové. Podle pověsti na Libštejně straší duch pána z nedalekého hradu Krašov, který zde zavraždil hradního pána i s manželkou. Střeží zde velký poklad.

Zdroj a další info: https://cs.wikipedia.org/wiki/Lib%C5%A1tejn_(hrad)
41 fotek, 12.7.2017, 35 zobrazení, 17 komentářů | krajina, příroda
Dívčí kameny (polsky Śląskie Kamienie, německy Mädelsteine) je hora v Krkonoších, ležící na česko-polské hranici asi 6 km severně od Špindlerova Mlýna a 8 km jihovýchodně od polského města Szklarska Poręba. Na vrcholu jsou výrazná žulová skaliska (převážně stojící na polské straně) s balvanovými a suťovými poli. Vrcholové skály měří až 8 m a nabízejí výborné panoramatické výhledy. Podle pověsti zde zahynula mladá pastýřka a podle ní se vrcholové skály a celá hora nazývají. Vrchol se nachází v I. zóně KRNAP, přímo na hlavní krkonošské hřebenovce – červeně značené cestě česko-polského přátelství. K Petrově boudě na východním úbočí vede i žlutá turistická značka ze Špindlerova Mlýna, která se u Petrovky napojuje na červenou hřebenovku (celkem 7 km).

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C3%ADv%C4%8D%C3%AD_kameny
18 fotek, 29.4.2018, 40 zobrazení, 19 komentářů | architektura, kultura
Barokní kapli Nejsvětější trojice najdeme cca 2km od obce Ostružno nedaleko rekreačního střediska Sklář. Kaple byla postavena v r. 1720 nákladem Fr. Jos. Schlika podle návrhu J. Santiniho na místě bývalých lázní a Loveckého zámečku. Zajímavostí kaple je její vlastní stavba - má půdorys trojúhelníku, dveře uprostřed všech tří stran a vrcholí trojdílnou kupolí s lucernou. Uvnitř se nacházejí ve všech třech rozích barokní oltáře z doby kolem r.1740.

Zdroje: https://www.turistika.cz/mista/u-svate-trojice/detail a http://www.hkregion.cz/dr-cs/7147-kaple-sv-anny-a-kaple-nejsvetejsi-trojice-ostruzno.html
72 fotek, 12.9.2016, 50 zobrazení, 29 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, kultura, vesnice
První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1279, kdy se vsi říkalo Sonnberg. Nejstarší dochovanou stavbou je fara ze 14. století. Největší slávy dosáhlo žumberské panství v druhé polovině 16. století za rytíře Jindřicha Pouzara, který nechal místní tvrz přestavět v renesančním slohu. V 17. století byly vybudovány hradby, z nichž se dodnes zachovalo 5 bašt. Dnes je zde muzeum.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDumberk_(%C5%BD%C3%A1r)
Podrobnější info o tvrzi: https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDumberk_(tvrz)
Podrobnější info o kostele: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_Umu%C4%8Den%C3%AD_svat%C3%A9ho_Jana_K%C5%99titele_(%C5%BDumberk)
24 fotek, 2.4.2018, 28 zobrazení, 11 komentářů | architektura, dokumenty, kultura
Paulánský klášter, později nemocnice, s kostelem Nanebevzetí Panny Marie – významná barokní stavba z let 1709-1732 s freskami od Josefa Kramolína. Spolu s kostelem býval poutním místem.
Klášter paulánů byl první kamennou stavbou ve městě. Podnět k výstavbě kláštera dal majitel zdejšího panství svobodný pán Rudolf z Tiefenbachu ve své závěti z roku 1650. Přípravné práce byly dle závěti zahájeny po jeho smrti v roce 1653. Výkopové práce začaly v roce 1654, základní kámen byl položen v roce 1655. Obytná budova však byla dokončena až v roce 1701. Stavba klášterního kostela v barokním stylu byla zahájena roku 1709, vysvěcen byl v roce 1724 a v následujících letech dokončen. Za autora je považován jeden ze žáků Kryštofa Dienzenhofera. Kostel poté sloužil přicházejícím poutníkům. Na vnitřní vybavení však nebyly peníze a tak pomohla sbírka mezi místními občany. Většina mobiliáře byla pořízena až v následujících osmi letech. K jeho vybavení patřily dva obrazy od Josepha z Fuehrichu, Josefa Zeleného a především obrazy Petra Brandla. Fresky zhotovil J. Kramolín. Za zmínku stojí i pozdně gotická Madona a soubor soch u varhan – dětské postavičky s hudebními nástroji v rukou tvořící orchestr. V roce 1737 bylo ke kostelu vystavěno kryté schodiště. V rámci josefínských reforem byl klášter zrušen. Do konventu byl na počátku 19. století přemístěn z Jičína vojenský vychovávací ústav pro děti. Od roku 1872 sloužila budova jako nemocnice.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Nov%C3%A1_Paka
15 fotek, 11.8.2018, 44 zobrazení, 14 komentářů | architektura, dokumenty, kultura
Barokní osmiboký až 42 m vysoký centrální kostel , vrcholící mansardovou střechou s jezdcem, si nově vzniklá luterská farnost v Loschwitz postavila v letech 1705–08. Stavbu provedl Johann Christian Fehre starší podle projektu Georga Bähra, nejvýznamnějšího architekta saského protestantského baroka. Po těžkém poškození při náletu 13. 2. 1945 stál v troskách do roku 1991, kdy začala jeho obnova. Nové vysvěcení se konalo 2. 10. 1994.

Zdroj a další informace: http://www.hrady.cz/?OID=8693 a https://de.wikipedia.org/wiki/Loschwitzer_Kirche
66 fotek, 26.7.2018, 34 zobrazení, 12 komentářů | dokumenty, příroda
Brestovská jeskyně je puklinová říční jeskyně a národní přírodní památka v katastrálním území obce Zuberec v nadmořské výšce 867 m. Nachází se v okrese Tvrdošín v Žilinském kraji. Patří mezi nejvýznamnější jeskyně na Oravě a v Západních Tatrách. Její délka se odhaduje na 1450 m. Jeskyně byla objevena dávno a lidé způsobili zničení části krápníkové výzdoby. Jeskyně vznikla erozní činností Studeného potoka a prosakováním atmosférických vod. Je významná pro výzkum geomorfologického vývoje pohoří a krasové hydrografie, protože se v jeskyni nachází aktivní podzemní tok spolu s několika jezery a sifony. Jeskyně je bohatá na faunu. Bylo zjištěno 9 druhů netopýrů, zejména netopýr velký (Myotis myotis) a vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros). Dále se v podzemním toku vyskytuje ploskula snežní (Crenobia alpina) a larvy jepic druhu Baeta alpinus, vodní korýši z rodu Niphargus a Mesoniscus graniger, karpatské endemity Ischyropsalis manicata. Tato jediná zpřístupněná jeskyně na Oravě byla veřejnosti otevřena na podzim 2016. Prohlídková trasa měří 434 metrů a obsahuje 240 schodů. Kapacita návštěvníků je omezena, proto je vhodné si vstup předem rezervovat. Z výzdoby jsou nejvíce zastoupeny mrkvovité stalaktity a brčka. Teplota v jeskyni se pohybuje okolo 5 °C.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Brestovsk%C3%A1_jeskyn%C4%9B a https://mapy.cz/turisticka?x=19.6637807&y=49.2589952&z=17&source=base&id=2112835&q=Brestovsk%C3%A1%20jeskyn%C4%9B
105 fotek, 2.8.2015, 38 zobrazení, 17 komentářů | krajina, příroda
Ostrý (553 m) je vrch sopečného původu rozkládající se mezi vesnicemi Milešov, Velemín, Kocourov a Březno v Českém středohoří. Z geologického hlediska vrch představuje kuželovitý suk z olivinického bazaltu. V geomorfologickém členění Ostrý patří do podcelku Milešovské středohoří a okrsku Kostomlatské středohoří. Na příkrých svazích se vyskytují skály a mrazové sruby s hrubou sloupcovou odlučností, kamenná moře a balvanové proudy. Část balvanů byla soliflukcí přesunuta až na úpatí. Vrch je zarostlý smíšeným lesem a na jeho vrcholu se nachází zřícenina hradu Ostrý. Vznik hradu spadá do husitského období. Založil ho kolem roku 1430 Václav Kaplíř ze Sulevic. Spolu s Košťálovem byl Ostrý opěrným bodem kaplířovského dominia na Lovosicku. Poprvé je v písemných pramenech hrad zmíněn roku 1436, kdy se uvádí Václav ze Sulevic seděním na Ostrém. Jeho potomci se nazývali Osterští ze Sulevic. Z majetku rodiny zakladatelů hradu se Ostrý dostal na počátku 16. století. V roce 1508 koupil hrad Albrecht z Kolovrat a z Libštejna, po jeho smrti zdědili hrad Valdštejnové. Ještě v roce 1535 byl hrad obýván. Když v roce 1565 prodával Jan mladší z Valdštejna část svého majetku Janu Černínovi z Chuděnic, uvádí se v kupní smlouvě zámek pustey Vostrey. Na konci 18. století zde jakýsi zedník se souhlasem vrchnosti postavil zděné stavení a v něm zřídil pivní šenk a tančírnu. Po jejich zániku zůstal hrad opuštěn.

Zdroj a bližší info: https://cs.wikipedia.org/wiki/Ostr%C3%BD_(%C4%8Cesk%C3%A9_st%C5%99edoho%C5%99%C3%AD,_553_m) a https://cs.wikipedia.org/wiki/Ostr%C3%BD_(hrad,_okres_Litom%C4%9B%C5%99ice)
44 fotek, 13.7.2017, 52 zobrazení, 25 komentářů | krajina, příroda
Pramen Labe je označení místa na hřebeni Krkonoš, pro turistické účely symbolicky upraveného jako počátek řeky Labe. Nachází se v nadmořské výšce přibližně 1 387 m na Labské louce, necelý kilometr jihozápadně od hory Violík. Místo patří k nejvyhledávanějším cílům vycházek na české straně pohoří, jeho význam byl oceňován již roku 1684, kdy je navštívil a požehnal královéhradecký biskup Jan František Kryštof z Talmberka. Jak řečeno výše, jedná se pouze o symbolickou instalaci na křižovatce značených turistických cest v podobě skruže s přítokem a odtokem vody, vydlážděným okolím s lavičkami a (od roku 1968) kamennou stěnou, vyobrazující barevné znaky 26 významných měst, jimiž Labe na své cestě k moři protéká. Autorem stěny byl Jiří Škopek. Dále se zde nachází dvojice pamětních desek. První je věnována klubem českých turistů k sedmdesátinám propagátora české turistiky v Krkonoších Jana Buchara, druhá pak k osmdesátému výročí organizované turistiky a stému výročí narození Jana Buchara. Po Janu Bucharovi nese název i červeně značená trasa z Jilemnice, která je v tomto místě zakončena. V roce 2006 byla k prameni Labe umístěna dřevěná socha alegorie vody. Vlastní rozvodí probíhá západně od tohoto místa ve vzdálenosti zhruba 150 až 300 m a v tomto prostoru se také nachází skutečné prameniště Labe, z důvodu ochrany přírody veřejnosti nepřístupné.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pramen_Labe
33 fotek, 10.2.2018, 34 zobrazení, 10 komentářů | architektura, kultura
Zbiroh je hrad přestavěný na zámek ve stejnojmenném městě v okrese Rokycany v Plzeňském kraji. Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka ČR. Dnešní zámek vznikl z původního opevněného hradu, který byl založen na počátku 13. století. Za jeho zakladatele je považován Břetislav ze Zbirohu (Brechizlaus de Zbiroh, 1247) z rodu Sulislavců. Ale již v roce 1230 zpráva připomíná jisté bratry Chřena a Sulislava ze Zbiroha. Později byli mezi vlastníky hradu rod Drslaviců (Děpolt ze Zbiroha), král Přemysl Otakar II., rod Rožmberků, král Zikmund, rod Kolovratů, rod Lobkoviců, nebo císař Rudolf II. V roce 1868 jej zakoupil podnikatel baron Bethel Heinrich Strousberg, který zámek v letech 1869 až 1870 razantně přestavěl podle projektu architekta Augusta Ortha do novorenesanční podoby. V roce 1879 po Strousbergově bankrotu prázdný zámek koupili Colloredo-Mansfeldové. V letech 1943 až 1945 byl zámek sídlem štábu SS. Poté se areál stal majetkem Československého státu a byl využíván armádou. Po roce 1989 zámek získalo město Zbiroh, které jej v roce 2004 prodalo firmě Gastro Žofin. Ve východním křídle bydlel v letech 1912 až 1928 se svou rodinou malíř Alfons Mucha. Zde ve velkém sálu zámku namaloval slavný obrazový cyklus Slovanská epopej, který byl v letech 1962–2011 vystaven na zámku v Moravském Krumlově. Na zámku Zbiroh se nachází 163 metrů hluboká studna, která je nejhlubší zámeckou studnou v Evropě. Studna se ve vertikálním směru stáčí do šroubovice, což je způsobeno náročným hloubením do mimořádně tvrdé buližníkové skály.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Zbiroh_(z%C3%A1mek)
33 fotek, 25.2.2018, 43 zobrazení, 29 komentářů | architektura, kultura
Se stavbou kostela bylo započato v roce 1772, dokončena o osm let později, v roce 1780. Byl postaven dle plánů stavitele Františka Hegera. Vystavěn byl na místě staršího kostela, který byl připomínán již r. 1355. Stavba má křížový půdorys, s presbytářem půlkruhově uzavřeným se sakristií po severní straně a dvouvěžím v západním průčelí. Stropní výzdoba je od Josefa Redelmayera, fresky znázorňují legendu o Svatém kříži. Mobiliář kostela je rokokový. Kostel patří mezi nejvýznamnější a nejrozsáhlejší stavby pozdního baroka na Jičínsku.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Ostru%C5%BEno_(okres_Ji%C4%8D%C3%ADn) a https://mapy.cz/turisticka?x=15.2866334&y=50.4396665&z=15&source=base&id=1720065&q=Ostru%C5%BEno
32 fotek, 13.7.2017, 52 zobrazení, 19 komentářů | krajina, příroda
Rozhledna Panorama je rozhledna na krkonošské Černé hoře u Janských Lázní. Je čtvrtou nejvýše položenou rozhlednou v Česku. Věž mezi roky 1928-1981 sloužila jako předposlední podpěra (č.8) původní lanovky na Černou horu. Po zprovoznění nové lanovky v roce 1998 byla původní lanovka demontovaná. Kovovou konstrukci předposlední podpěry využilo sdružení Panorama pro zbudování rozhledny. Vyhlídková terasa pro 30 osob je ve výšce 21 metrů nad terénem. Na vrchol rozhledny vede cesta po 106 schodech, které mají speciální úpravu pro zimní provoz. Na rozhledně je umístěná kamera, jejíž signál přebírá televizní stanice ČT sport pro ranní pořad Panorama. Z vyhlídkové plošiny je možné vidět vrcholy a pohoří Sněžka, Růžová hora, Dlouhý hřeben, Lysečinský hřeben, Rýchory, Vraní hora, Královecký Špičák, Góry Stołowe, Králický Sněžník, Hrubý Jeseník s Pradědem, Orlické hory, Českomoravská vrchovina, přehrada Rozkoš, Kunětická hora, Zvičina, Pecka, Kumburk, Trosky, Kozákov, Bezděz, Ralsko či Ještěd. O záchranu podpěry staré lanovky před sešrotováním se zasloužil Ing. Václav Komanec (1947-2018), v té době náčelník lanovky. Rekonstrukci věže a její úpravu na rozhlednu zaplatil provozovatel sítě mobilních telefonů Eurotel (dnešní O2), jehož anténní systémy jsou zde umístěné. V rámci sdílení sítě zde má základnovou stanici i T-Mobile. Rozhledna slouží zároveň jako televizní vysílač regionální sítě 7 DVB-T, kterou mimo jiné využívá Česká televize pro šíření svých tří HD programů a ČT:D/art. Vysílač je označován jako "Trutnov – rozhledna".

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Rozhledna_Panorama
50 fotek, 18.7.2016, 43 zobrazení, 24 komentářů
Praděd (německy Altvater; polsky Pradziad) je 1491,3 m vysoká hora v Hrubém Jeseníku, nejvyšší vrchol tohoto pohoří. Je to zároveň nejvyšší hora Moravy, Českého Slezska i Horního Slezska vůbec. Celkově jde o pátou nejvyšší horu Česka, také druhou nejprominentnější a třetí nejizolovanější. Je zde nejdrsnější podnebí, průměrná roční teplota nepřevyšuje 1 °C. Na slezské části vrcholu stojí 146,5 metrů (do roku 1993 měl 162 m) vysoký televizní vysílač s rozhlednou, jehož horní plošina je nejvyšším (byť umělým) bodem v ČR.
Vrchol hory leží ve Slezsku, pod ním probíhá historická zemská hranice Moravy a Slezska, v současnosti tudy prochází i hranice krajů Moravskoslezského a Olomouckého, a okresů Bruntál (Malá Morávka, Vrbno pod Pradědem) a Šumperk (Loučná nad Desnou). Vrcholová stavba věže s restaurací má číslo evidenční 38 v Malé Morávce, okres Bruntál.

Zdroj a bližší info: https://cs.wikipedia.org/wiki/Prad%C4%9Bd
40 fotek, 3.10.2017, 64 zobrazení, 31 komentářů | krajina, příroda
Svatošské skály jsou Národní přírodní památka vyhlášená v roce 1933. Důvodem ochrany jsou geomorfologicky ojedinělé žulové skalní tvary na levém břehu Ohře s fragmenty reliktních borů a s výskytem vzácných či ohrožených druhů rostlin a živočichů. Území národní přírodní památky je součástí Evropsky významné lokality Kaňon Ohře zahrnuté do soustavy Natura 2000. Péčí o území je pověřena správa CHKO Slavkovský les.
Skalní útvary ve vysokém skalním břehu vznikly v žulovém masívu působením řeky Ohře. Tvoří je množstvím skalních pilířů, hranolů a jehlanů. Pozoruhodné skalní útvary byly vytvořeny postupným zvětráváním a odnosem žulových bloků, činností řeky i erozivním působením mrazu. Charakteristická je bloková odlučnost žuly podle navzájem kolmých směrů. Okraj území tvoří řada menších skalních těles a žulových sutí.
Území se nachází přibližně dva kilometry jižně od Doubí, městské části Karlových Varů, na levém břehu Ohře, na severním okraji CHKO Slavkovský les.

Zdroj a bližší info: https://cs.wikipedia.org/wiki/Svato%C5%A1sk%C3%A9_sk%C3%A1ly
64 fotek, 29.7.2016, 60 zobrazení, 28 komentářů | architektura, dokumenty, krajina
Barokní poutní areál Maria Loreto s kaplí Panny Marie Loratánské byl vystavěn v letech 1664-1689 chebskými jezuity u farního kostela sv. Ducha na vrcholu návrší severovýchodně od vsi Starý Hrozňatov (Alt Kinsberg). K areálu stoupala několik kilometrů dlouhá křížová cesta s 29 zastaveními. Během druhé poloviny 20. století však opuštěný a neudržovaný areál zcela zchátral a proměnil se ve zříceniny. Hned po roce 1989 začaly snahy o záchranu areálu. Nákladná celková rekonstrukce areálu probíhala v letech 1992-2010 za česko-neměcké spolupráce.

Zdroj: http://www.pamatkyaprirodakarlovarska.cz/stary-hroznatov-poutni-areal-maria-loreto
Podrobné informace: https://cs.wikipedia.org/wiki/Loret%C3%A1nsk%C3%A1_kaple_ve_Star%C3%A9m_Hroz%C5%88atov%C4%9B
30 fotek, 3.10.2017, 74 zobrazení, 27 komentářů | architektura, dokumenty, kultura
Kostel Navštívení Panny Marie je římskokatolický poutní kostel zasvěcený Navštívení Panny Marie nedaleko Žlutic v okrese Karlovy Vary. Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka České republiky. Kostel stojí v zaniklé vesnici Skoky nad vodní nádrží Žlutice. Jednolodní neorientovaný kostel z let 1736 až 1738 byl postaven stavitelem Johannem Schmiedem z Útviny na místě původní kaple postavené roku 1717. Mohutný svatostánek na umělé terase odvodňované dvěma štolami má dvouvěžové průčelí, k obdélníkovému presbytáři přiléhají po stranách dvě sakristie (jedna s funkcí panské oratoře). Interiér je přístupný železnými vraty s motivy hvězd v diagonální mříži. V letech 1990–2006 byl systematicky vykrádán a poškozován vandaly. Zařízení kostela bylo zničeno nebo je uloženo v depozitáři. Během poutní sezóny a v době konání poutí je zde kopie poutního obrazu z Tepelského kláštera.
Hlavní oltář s baldachýnem na čtyřech točených sloupech pochází z doby kolem roku 1760. Za oltářem stojí kulisovitě řazené dřevěné stěny se sochami andělů a holubicí Ducha svatého. Na přední stěně se v rámu nachází obraz zdejší poutní Madony (obraz s motivem oltáře Panny Marie Pasovské) z roku 1717 od toužimského malíře J. W. Richtera. Po stranách oltáře stojí na brankách sochy svatého Jáchyma a svaté Anny. Boční oltáře pocházejí z roku 1760. Interiér dále zdobí obrazy svatého Josefa, svatého Jana Nepomuckého, svatého Václava, kopie obrazu Panny Marie z poloviny 18. století. Kazatelna s reliéfem zvěstování Panny Marie je z roku 1767. Interiér doplňují vyřezávané lavice a zpovědnice.
Poutní místo vzniklo roku 1717, kdy zdejší sedlák Adam Lienert postavil malou kapli a do ní umístil obraz Panny Marie Pomocné malíře Johanna Wolfganga Richtra z Toužimi, kopii zázračného obrazu Panny Marie Pomocné z německého Pasova. Množství zázraků a vyléčených nemocí proslavilo toto místo natolik, že sem přicházelo přes 40 000 poutníků ročně a místo se stalo známým po celých Čechách. Rčení „Panenko Skákavá“ pochází právě ze Skoků. Tradice poutí byla přerušena za vlády císaře Josefa II., oživení nastalo až ve 20. století. Ke druhému období útlumu poutí pak došlo v době obou světových válek a později po roce 1950. Vesnice byla koncem 60. let 20. století vysídlena a téměř celá zbořena. Příjezdovou cestu z údolí zalila voda vodní nádrže Žlutice. Ve Skocích se konají dvě hlavní poutě: 1. května a první neděli v červenci. Od roku 2013 pak další poutní bohoslužby i během roku. V roce 2010 byla otevřena 58 km dlouhá sezónní mariánská poutní trasa Skocká stezka z kláštera v Teplé do Skoků. V průběhu roku je kostel nepravidelně zpřístupňován, během poutní sezóny v červenci a srpnu zpravidla denně. Zejména během léta se zde pořádají církevní a kulturní akce.
Probíhají aktivity na záchranu a oživení památky, které ve spolupráci s klášterem Teplá a Spolkem Němců v Čechách, z.s., organizuje spolek Pod střechou, z. s., z Toužimi. Od roku 2009 je kostel sezónně zpřístupněn poutníkům a turistům. Někdy se Skoky nazývají jako „české Lurdy“.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_Nav%C5%A1t%C3%ADven%C3%AD_Panny_Marie_(Skoky)
Viz též: https://cs.wikipedia.org/wiki/Skoky_(%C5%BDlutice)

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.

Partneři

Visa Mastercard Maestro American Express Visa Electron