reklama
36 fotek, 25.7.2016, 23 zobrazení, 5 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, kultura, vesnice
Obec Strupčice (německy Trupschitz) se nachází v okrese Chomutov v Ústeckém kraji. Leží asi 8 km východně od Chomutova. Severně od obce se nachází dobývací prostor Lomu Vršany a na východě ji od Malého Března odděluje těleso rekultivované výsypky. Žije zde asi 850 obyvatel.
Kostel sv.Václava stojí na nevýrazném návrší nad menší strupčickou návsí. Obklopoval ho hřbitov zrušený roku 1878. Řada drobných památek byla do Strupčic přemístěna z vesnic, které na Chomutovsku zanikly v důsledku těžby uhlí.

Zdroj a bližší info: https://cs.wikipedia.org/wiki/Strup%C4%8Dice a https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_V%C3%A1clava_(Strup%C4%8Dice)
78 fotek, 29.7.2016, 62 zobrazení, 17 komentářů | architektura, dokumenty, kultura, města
Vildštejn (německy Wildstein) je románský hrad přestavěný na zámek v okrese Cheb. Nachází se na kamenném ostrohu nad potokem Sázek ve městě Skalná. Byl vybudován v letech 1166–1225 a patří tedy k nejstarším českým hradům. Prvním známým majitelem byl Gerold uváděný k roku 1224. O rok později byl pánem hradu Vojtěch Nothaft (německy: Notthafft). Rod Nothaftů držel hrad do roku 1299, poté ho prodali Janovi Rabovi z Mechelsgrünu. Jeho potomci měli panství v držení až do roku 1349, kdy ho prodali rodu Frankengrünerů z Chebu, které v držení panství po sto letech roku 1439 vystřídali Gumerauerové. Od nich koupili hrad i panství Šlikové, po deseti letech pak Wirspergové a v roce 1596 Trautenbergové, kterým panství patřilo až do roku 1799. V letech 1799–1884 na panství hospodařili Wilhelmové, poté až do 1. světové války Wolkenstein-Trostburgové. Do 2. světové války pak továrnická rodina Geipelů.
Na počátku 15. století byl hrad poprvé zásadně rozšířen, v 16. století bylo částečně zastavěno nádvoří. Kolem roku 1783 byl v předhradí postaven dvoukřídlý zámek.
Hrad byl vystavěn v románském slohu s prvky štaufské hradní architektury jako vodní hrad. Od okolí jej oddělovalo umělé jezero. Později byl goticky a částečně renesančně přestavěn, románské prvky jsou ale zachovány. V předhradí vznikl ještě zámeček ve slohu barokního klasicismu.
Od roku 2001 je hrad přístupný veřejnosti. Byl kompletně zrekonstruován soukromou osobou. V přízemí hradu se nachází malý a velký rytířský sál, kde je zřízena restaurace. O patro níž je hradní kaple s malým muzeem, v patře je nově otevřený sál pro svatby a kulturní akce. Celé druhé poschodí je vyhrazeno pro hasičské muzeum se značným množstvím pozoruhodných historických exponátů. Na nádvoří jsou k vidění různá domácí zvířata, je zde prostor pro různé kulturní akce, rovněž se zde konají svatby.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Vild%C5%A1tejn; viz též: http://www.vildstejn.cz/index.html
67 fotek, 18.6.2016, 76 zobrazení, 51 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, kultura, města
Chřibská (německy Kreibitz) je město v okrese Děčín, v Lužických horách, ve Šluknovském výběžku, na okraji Národního parku České Švýcarsko. Žije zde zhruba 1400 obyvatel. Chřibskou protéká říčka Chřibská Kamenice. Chřibská je vsí lánového typu, budovy jsou rozmístěné v úzkém pruhu podél Chřibské Kamenice v délce téměř 5 kilometrů. Nejstarší písemná zmínka pochází z roku 1352. Ještě starší historii města naznačuje kámen nesoucí letopočet 1144, nalezen byl při přestavbě kostela. V Chřibské byla nejstarší sklářská huť v celém středoevropském regionu, která podle zápisů v dvorských deskách existovala již v letech 1426 a 1428. Nejstarší zápis v knize města je z roku 1514, hovoří o tom, že huť je v provozu již přes 100 let, tj. musela existovat již v roce 1414. Po dobu trvání hutě v Chřibské zde působila řada sklářských mistrů. Jednu dobu byla huť majetkem firmy Mayer a syn. Po druhé světové válce se stala součástí podniků Borské sklo, resp. Crystalex Nový Bor. Vyrábělo se tu nejprve zelené lesní sklo, potom surovina pro broušení, rytí a malování. Huť vyráběla až do roku 2007, kdy její provoz z ekonomických důvodů skončil. Areál hutě si následně mezi sebe rozdělilo několik soukromých firem, které zde podnikají v oborech, jenž spojitost se sklem již žádnou nemají. V roce 1869 žilo v chřibském údolí celkem 5777 obyvatel, což je nejvyšší počet, který byl kdy zaznamenán. Většina obyvatel byla německé národnosti, po odsunu došlo k prudkému poklesu počtu obyvatel. Nově příchozí čeští podnikatelé často vyváželi vybavení německých provozů z pohraničí a ukončovali výrobu, což způsobilo další úbytek obyvatel. Bylo zbouráno několik domů, včetně některých na náměstí. Po roce 1989 docházelo k postupné obnově. Od 10. října 2006 je Chřibská opět městem.

Zdroj a bližší info: https://cs.wikipedia.org/wiki/Ch%C5%99ibsk%C3%A1
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_Ji%C5%99%C3%AD_(Ch%C5%99ibsk%C3%A1)
40 fotek, 21.7.2016, 110 zobrazení, 70 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, zvířata
Žulová (do 5. února 1948 Frýdberk, německy Friedberg) je město na západě Českého Slezska, v severozápadní části okresu Jeseník. Římskokatolický farní kostel svatého Josefa vznikl na místě gotického hradu Frýdberk, jehož zachovaná bergfritová věž byla využita jako kostelní věž s drobnou nástavbou zvonice. K věži, která je dominantním prvkem chrámu, byl v letech 1809–1810 přistavěna jednolodní budova vlastního kostela v jednoduchém klasicistním stylu.

Zdroj a podrobné informace:
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDulov%C3%A1
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_Josefa_(%C5%BDulov%C3%A1)
37 fotek, 11.9.2016, 42 zobrazení, 49 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, kultura, města
Obec Horní Stropnice (něm. Strobnitz) se nachází asi 12 km jihovýchodně od města Trhové Sviny v okrese České Budějovice. V současnosti zde trvale žije přes 1500 obyvatel. Nedaleko se nachází hraniční přechod Šejby-Harbach pro pěší a cyklisty. Obec Horní Stropnice bývala původně malou osadou nacházející se na okraji neosídleného pohraničního hvozdu, v území, které věnoval roku 1185 český kníže Bedřich jako léno Hadmarovi z Kuenringu. Samotná Stropnice vznikla někdy koncem 12. století, v roce 1259 vlastnil její jednu polovinu Vok I. z Rožmberka, druhá část patřila Albertovi z Boršova, jenž se později psal ze Stropnice. Právě v této druhé části vsi stávala až do 15. století tvrz. Jeden díl osady získal následně dědictvím nebo koupí Smil z Hradů a roku 1300 jej prodal vyšebrodskému klášteru. Během první poloviny 14. století byly obě části vsi spojeny, Stropnice se stala městečkem a obdržela vlastní znak. V roce 1359 ji celou drželi Rožmberkové. Roku 1486 podlehla značná část městečka zkáze při požáru. Po smrti Petra Voka z Rožmberka (1611) zdědili Stropnici společně s novohradským panstvím Švamberkové a v rámci pobělohorských konfiskací přešla roku 1620 do vlastnictví císařského generála Karla Bonaventury Buquoye. Zdejší řemeslníci obdrželi v roce 1608 rozsáhlá privilegia, později potvrzená Buquoyem. Dobře se tu dařilo tkalcovství, v místě působil až do roku 1895 vlastní pivovar. Po zániku feudálního zřízení se Horní Stropnice stala roku 1849 samostatnou obcí. Co se týče jejího hospodářského rozmachu, doplatila především na značnou vzdálenost od železnice; zamýšlená trať přímo přes městečko zůstala pouze v projektu. Přesto se z Horní Stropnice stalo centrum podhůří Novohradských hor, vzniklo zde muzeum, spořitelna, pošta, strojní pletárna, sodovkárna, elektrárna, cihelna, pila, cementárna a dařilo se spolkovému životu. Od roku 1888 pracovala zdejší důležitá továrna na výrobu zemědělských strojů. Ačkoli jisté přerušení čilého života městečka přinesl odsun německého obyvatelstva provedený po druhé světové válce, dokázala si Horní Stropnice udržet postavení střediska celé přilehlé oblasti a zůstala výchozím bodem na cestě do Novohradských hor.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Horn%C3%AD_Stropnice
42 fotek, 29.8.2016, 56 zobrazení, 21 komentářů | cestování, dokumenty, krajina, příroda, vesnice
V roce 1457 byla v Kunvaldě založena Jednota bratrská. Prvním biskupem byl v roce 1467 zvolen Matěj z Kunvaldu. Dlouhé období pronásledování bratří vyvrcholilo jejich odchodem ze země v roce 1547. S historií Jednoty bratrské je v městysu spojeno několik zajímavých míst: Bratrská lípa - zasazena při odchodu bratří ze země, Modlivý důl - místo shromáždění k tajným modlitbám, Jordán - místo, kde byli křtěni noví členové Jednoty, Domek Na Sboru - původní bratrská škola.
13 fotek, 2.3.2017, 59 zobrazení, 3 komentáře | dokumenty, kultura, příroda
Baronský hřbitov je místo posledního odpočinku členů rodiny z Riesse-Stallburgu, kterým patřil velkostatek Odolena Voda-Panenské Břežany od roku 1828 do konce 19. století. Zídkou ohrazený prostor s náhrobky z bílého mramoru se nachází na okraji Velkého háje poblíž městského hřbitova v Odoleně Vodě.

Blíže o rodu Riesse-Stallburg: https://cs.wikipedia.org/wiki/Riesové_ze_Stallburgu
Blíže k osobnosti Mattyase Friedricha Riese baron von Stallburg: http://prostor-ad.cz/pruvodce/psever/pbrezany/riese.htm
Podrobně k pomníkům: http://www.odolenavoda.cz/download.php?FNAME=1176280341.upl
102 fotek, 8.11.2015, 50 zobrazení, 20 komentářů | krajina, příroda
Hořidla je rozhledna nacházející se na stejnojmenném neovulkanickém vrchu, kóta 371 m n.m. jihozápadně od obce Chotiněves. Výstavbu rozhledny provedla společnost Atlas Steel za finančního přispění Ministerstva financí a obce Chotiněves. Slavnostní otevření proběhlo 16. 12. 2008. Celková výška rozhledny je 14 metrů, vyhlídková plošina je ve výšce 13 m, vede na ni 67 schodů. Na rozhlednu je možný pouze pěší přístup po polních a lesních cestách. A to od silnice Třebutičky - Encovany, odbočka vlevo u křížku, popřípadě přímo z Chotiněvse či Jištěrp. Nejbližší železniční stanice jsou Horní Řepčice (přibližně 3 km vzdálené). Rozhledna je volně přístupná po celý rok. Z rozhledny lze vidět řadu vrcholů Českého středohoří: Sedlo (726 m n.m., nejvyšší vrch Verneřického středohoří), Ronov (Ralská pahorkatina), Vlhošť (Ralská pahorkatina), Radobýl, Lovoš a horu Říp.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Ho%C5%99idla_(rozhledna)
39 fotek, 11.2.2017, 97 zobrazení, 32 komentářů | architektura, dokumenty, kultura
Kostel Nejsvětější Trojice v Drahobudicích je připomínán již roku 1352 jakožto farní. Zprávy o jeho podobě se nedochovaly s výjimkou toho, že byl velice starobylý s vysokou věží a že v něm byla veliká kamenná křtitelnice, která byla při stavbě nového kostela roku 1753 zazděna do zdiva za nynějším hlavním oltářem, na základní kámen. Z dlažby starého kostela se dochovaly čtyři náhrobní kameny z 16. století, s nápisy a erby pánů Beřkovských ze Šebířova a pánů Koplířů. Tyto kameny byly vsazeny při přestavbě kostela roku 1753 do hřbitovní zdi, kde jsou dodnes.
Z nejstarší doby jsou známi plebáni (venkovští faráři): Mikuláš do roku 1354, Matěj, Jindřich do roku 1375, Mikuláš do roku 1379, Jan z Hradiště do roku 1404, Velík, dříve oltářník v Českém Dvoře, do roku 1408.
Jan Jiří Hillebrand, rytíř z Brandau, který koupil panství Bečváry od hraběte Brédy, dal roku 1753 chatrný kostel drahobudický úplně zbořit a nechal vystavět nynější kostel na vlastní náklady, v barokním slohu. Kostel stavěl italský stavitel Ignác Jan Nepomuk Palliardi (tento údaj je některými nejnovějšími výzkumy zpochybňován). Stavba neměla jako nyní střechu šindelovou, ale byla krytá taškami, přímo položenými na klenbu jako je tomu u márnice na hřbitově. Dne 20. října 1754 byl kostel vysvěcen. Krytina se však neosvědčila. Klenba zamokala a pukala, a proto byla roku 1778 pořízena podezdívka, nová vazba a nad ní nová, lehčí šindelová krytina jako je tomu nyní.
Kostel je jednoduchou stavbou s věží na západním průčelí. Stěny jsou hladké, rohy zaoblené. Kostel je zastřešen mansardovou střechou. Hlavní vchod je z věže, dva vchody vedlejší jsou v bocích chrámové lodi. Uvnitř lodi je presbytář, ve kterém je namalovaný baldachýnovitý hlavní oltář a zavěšen obraz Nejsvětější Trojice. V dlažbě je náhrobní kámen Marie Anny z Brandau, která roku 1761 zemřela ve věku tří let na neštovice. Latinský nápis zní: Hie avo dominante, patre praevolante, matre lamentante, quie dominem innocentem, Mariam Annam, de Prandau nondum triennem variolis opressam Libitina sepelivit, anno 18. Septembris 1761.
S příchodem roku 1948, kdy nastoupila k moci komunistická strana, nastal velký úpadek kostela. Byl opravován jen z nutnosti, a to v letech 1969-1973.
Po roce 1989 byl kostel navrácen církvi. V roce 1991 proběhla velká rekonstrukce, kterou však zmařil požár, který vypukl 21. října 1992, kdy vinou stavební firmy začala hořet střecha. Škoda byla vyčíslena na 2,5 mil. Kč. Voda, kterou byl kostel hašen, poškodila jak výzdobu tak výbavu kostela. Od té doby se oprava táhne do dnešních dnů.

Zdroj a bližší info o kostelních zvonech a varhanech: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_Nejsv%C4%9Bt%C4%9Bj%C5%A1%C3%AD_Trojice_(Drahobudice)
50 fotek, 16.7.2016, 69 zobrazení, 23 komentářů | dokumenty, krajina, příroda
Vozka je hora v České republice, 1377 m n. m., něm. Fuhrmannstein, osmý nejvyšší vrchol Hrubého Jeseníku, druhý nejvyšší v Keprnické hornatině. Převládajícími horninami jsou ruly a svory. Turisticky i přírodně zajímavé jsou 7 m vysoké svorové svědecké skály na vrcholu, ve kterých se nacházejí hojné vyrostlice minerálu staurolitu. Vozka se nachází na jihozápadní rozsoše hlavního jesenického hřebene, jeho svahy jsou odvodňovány Hučivou Desnou, Žlebním potokem a Hučavou do Moravy. Vozka je součástí CHKO Jeseníky a NPR Šerák-Keprník. Vrchol Vozky je pokryt řídkou smrčinou, ve výškách 1310–1340 m se nachází rašeliniště. Přístup na vrchol je z hlavního hřebene po žluté značce z Trojmezí nebo zelené ze sedla Pod Vřesovkou z údolí pako po žluté nebo zelené značce z Branné. Z vrcholových skal je kruhový rozhled po celém Hrubém Jeseníku, při dobré viditelnosti lze zahlédnout i Krkonoše, Beskydy nebo Tatry. Podle pověsti se vznik vrcholových skal vysvětluje tak, že přes zdejší rašeliniště projížděl vozka s nákladem chleba; zapadl však a aby z rašeliniště vyjel, podkládal kola pecny chleba. Za to jej stihl trest a i se svým vozem na vrcholu hory zkameněl.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Vozka_(Hrub%C3%BD_Jesen%C3%ADk)
33 fotek, 29.7.2016, 64 zobrazení, 6 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, krajina, kultura
Bismarckova rozhledna nebo též rozhledna Háj u Aše se tyčí na vrchu Háj v české části pahorkatiny Smrčiny, asi 1 km severovýchodně nad městem Aš v Ašském výběžku.
V 60. letech 19. století vybudovali ašští nadšenci v čele s Jiřím Ungerem na původně holém a nevzhledném kopci odpočinkovou zónu s lesním parkem, který se stal chloubou Ašska. První záměr postavit zde i rozhlednu se objevil v roce 1874, ale ani přes finanční podporu města Aše se během následujících dvaceti let nepodařilo získat dostatečné množství finančních prostředků. Situace se však změnila v roce 1895 u příležitosti 80. narozenin prvního německého kancléře Otto von Bismarcka. V roce 1898 byl založen Výbor pro výstavbu rozhledny, jehož předsedou byl starosta Emil Schindler a na jehož činnosti se podíleli i členové dalších spolků (Německý a rakouský spolek alpinistů, spolek pěstitelů a zkrašlovatelů, Svaz Němců v Čechách). Členové výboru vyzvali občany Aše, aby přispěli na výstavbu rozhledny, která měla být pojmenována po uctívaném německém kancléři. Brzy se podařilo shromáždit dostatečné prostředky a byl osloven německý architekt Wilhelm Kreis, který byl označován jako otec Bismarckových sloupů a jehož návrh Bismarckova sloupu Götterdämmerung (Soumrak bohů) byl vyznamenán 1. cenou asociace německých studentů a až do roku 1911 byl použit celkem 47×. Kreis předložil celkem dva návrhy, ale oba byly zamítnuty. Teprve třetí návrh, který se od tradičního pojetí Bismarckových sloupů lišil, byl jednomyslně schválen. Tento návrh získal v roce 1901na umělecké výstavě v Drážďanech zlatou medaili. Stavbou byl v srpnu 1902 pověřen ašský stavební mistr Ernst Hausner, stavbyvedoucím byl polír Johannes Hörer ze Steinpöhl. Stavba byla zahájena 22. září 1902, základní kámen byl položen 18. října téhož roku. Hrubá stavba byla dokončena v říjnu 1903 a první návštěvníci si mohli rozhlednu prohlédnout a vystoupat nahoru 25. prosince po zaplacení 10 haléřů. Rozhledna byla slavnostně otevřena 19. června 1904. Náklady na stavbu činily 58 967 rakouských korun a spotřebovalo se 666 m3 žulovýchkvádrů, 65 000 cihel, 58 vagónů vápna a tři vagóny cementu. Rozhledna je 34 m vysoká a její základna má čtvercový půdorys o rozměru 6,7 × 6,7 m. V roce 1913 byl u vedlejšího vchodu umístěn bronzový reliéf Bismarcka od Albrechta Gerolda st., který byl spolu s ostatními zmínkami o Bismarckovi odstraněn po roce 1945.
Současnost: V roce 2004 byly vykáceny stromy, které bránily ve výhledu, a rozhledna opět začala plnit svoji funkci. Majitelem rozhledny je město Aš. V roce 2010 byl pod rozhlednou na vrchu Háj vybudován nový sportovní areál. V roce 2013 proběhla rekonstrukce interiéru a exteriéru rozhledny.
Zdroje a bližší info: http://www.info-as.cz/bismarckova-rozhledna a https://cs.wikipedia.org/wiki/Bismarckova_rozhledna_(H%C3%A1j)
54 fotek, 11.9.2016, 84 zobrazení, 25 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, kultura
Jihozápadně od Nových Hradů stojí pozdně gotická tvrz Cuknštejn na vyvýšenině nad řekou Stropnicí na konci Terčina Údolí. Jedná se o jedno z nejzachovalejších vladyckých sídel v Českých zemích. Z větší části je v původní podobě jako vzácný doklad přechodového článku mezi zemanskou tvrzí a panským hradem, s osmibokou věží, čtvercovým dvorem i pavlačemi zdobenými arkádami.
První zmínka pochází z r. 1491, ale podle archeologických nálezů je starší. Za Českého stavovského povstání, po smrti majitele tvrze, byl hrádek r.1619 zabrán, vydrancován a zpustošen císařskými vojsky. O necelý rok později jej daroval císař Ferdinand II. hraběti a císařskému generálovu Karlu Bonaventurovi Buquoyovi jako součást novohradského panství. V současné době vlastní tvrz soukromý majitel, který ji postupně rekonstruuje a při této příležitosti jsou objevovány další významné archeologické detaily.

Zdroj: http://www.novehrady.cz/tvrz-cuknstejn/d-1482
Bližší info též: https://cs.wikipedia.org/wiki/Cukn%C5%A1tejn
28 fotek, 4.12.2016, 48 zobrazení, 10 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, kultura
Boží hrob, hovorově též Božák, je napodobenina ústřední části jeruzalémské baziliky Božího hrobu, stojící na okraji města Slaného v okrese Kladno. Kaple, postavená roku 1665, se nachází na temeni zalesněného pahorku Okrouhlík (330 m n. m.), asi 1,3 km jjz. od centra města, nad předměstím Kvíček (avšak ještě v katastrálním území Slaný). Stavba je pokládána za nejstarší dochovanou památku tohoto typu v Česku.

Zdroj a bližší info: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kaple_Bo%C5%BE%C3%ADho_hrobu_(Slan%C3%BD)
19 fotek, 31.10.2016, 49 zobrazení, 15 komentářů | architektura, dokumenty, kultura
Strahovská knihovna je knihovnou Královské kanonie premonstrátů na Strahově. Historická část knihovny ve svém fondu obsahuje přes 200 000 svazků, z toho přes 3000 rukopisů a 1500 prvotisků, uložených ve zvláštním depozitáři. Knihovnu tvoří dva sály, Teologický a větší Filosofický, propojené spojovací chodbou. Nejstarší část dnešní knihovny, tak zvaný Teologický sál, vznikl v letech 1671–1674 podle návrhu a pod vedením G. D. Orsiho. Nástropní fresky od strahovského řeholníka Siarda Noseckého jsou z let 1721–1727. V sále je uložena hlavně teologická literatura, většinu severní stěny pokrývají různá vydání Bible. Obě spojovací chodby slouží také jako knihovny, na západním konci severní spojovací chodby je tak zvaný kabinet kuriozit, předchůdce pozdějších muzeí. V zasklených skříních jsou zde umístěny pozoruhodné přírodniny (lastury, vycpaná zvířata apod.). Hlavní klenutý sál historické knihovny, nazvaný Filosofický, o rozměrech asi 10 x 32 m sahá přes dvě patra budovy a má zhruba v polovině výšky ochoz. Vznikl úpravou původní sýpky v letech 1783–1785 s novým průčelím od I. J. Palliardiho a sochami Ignáce Františka Platzera. Roku 1792 byl upraven tak, aby se sem mohl přestěhovat knihovní mobiliář z roku 1778 ze zrušeného kláštera v Louce u Znojma. Nástropní fresky jsou od Františka Antonína Maulbertsche z roku 1794 a znázorňují duchovní vývoj lidstva.

Zdroj a bližší info: https://cs.wikipedia.org/wiki/Strahovsk%C3%A1_knihovna
Viz též: http://www.strahovskyklaster.cz/teologicky-sal-knihovny , http://www.strahovskyklaster.cz/kabinet-kuriozit-a-spojovaci-chodba-knihovny , http://www.strahovskyklaster.cz/filosoficky-sal-knihovny
9 fotek, 29.8.2016, 80 zobrazení, 44 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, krajina, kultura
Pozdně empírová kaple sv. Anny s hranolovou věží je z roku 1849, před ní kříž z roku 1834.

Blížší info k místu viz: http://www.orlickehory.net/mista/cihak.htm
32 fotek, 15.8.2016, 64 zobrazení, 35 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, krajina
Bitva u Kolína - dne 18. června 1757 se u Křečhoře odehrála jedna z nejvýznamnějších bitev evropských dějin z politicko-vojenského hlediska. Po politické stránce to byl první a rozhodující úder expanzivním snahám Fridricha II. Pruského, který měl obležením Prahy na dosah vítězství v tzv. sedmileté válce (chtěl k Prusku připojit hospodářsky silné české země). V bitvě se střetla vojska pruského krále Fridricha II. s rakouskou armádou polního maršála Leopolda Dauna, posílenou o saské jezdecké pluky. Zpočátku nerozhodná bitva skončila vítězstvím početně silnější rakouské armády. Její výsledek přiměl pruskou armádu ukončit obléhání Prahy a měl rozhodující vliv na další průběh sedmileté války. Po vojenské stránce je bitva u Kolína jako jedna z klasických ukázek lineární taktiky zařazena mezi nejznámější akce evropských vojenských dějin.

Zdroje a bližší info: https://cs.wikipedia.org/wiki/K%C5%99e%C4%8Dho%C5%99¨, https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Kol%C3%ADna
130 fotek, 1.10.2015, 73 zobrazení, 91 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, kultura, města
Obec prvně připomínána r. 1285, status města z r. 1542 obnoven r. 1992. U náměstí čtyřkřídlý zámek s dominantní štíhlou hranolovou věží, vznikl v 18. stol. přestavbou tvrze, v 19. stol. upraven klasicistně, vinou armády r. 1982 vyhořel, v restituci r. 1992 vrácen rodu Šternberků a opravován, zčásti užíván jako výstavní a muzejní prostor. V parku barokní grotta z přelomu 17. a 18. stol. Novorománský kostel Nanebevzetí Panny Marie z let 1900-1903 nahradil starou románskou stavbu kromě věže zbořenou r. 1848. Barokní děkanství z let 1752-1755, nad vchodem socha sv. Jana Nepomuckého z r. 1765. Barokní kostnice z 1. poloviny 18. stol. Barokní mariánský sloup z r. 1700, kašna z let 1754-1758, barokní sochy sv. Prokopa a Jana Nepomuckého z 1. poloviny 18. stol. Na náměstí barokní hostinec z doby kolem r. 1700. Synagoga z r. 1877 změněna r. 1939 na evangelický sbor, nyní nevyužívána. Husův sbor z r. 1936. Na okraji města barokní klášter františkánů z let 1692-1694 s kostelem Stigmatizace sv. Františka, nyní v dlouhodobé opravě. Kalvárie z r. 1931 na místě býv. klášterního hřbitova. Barokní radnice z r. 1731. Dochovány zbytky lidové roubené architektury. Barokní výklenková kaplička sv. Kříže z 1. poloviny 18. stol., sousoší odcizené r. 1970 nahrazeno r. 2008 obrazem. Při jižním okraji kaplička Panny Marie Lurdské z 19. stol., odcizenou mariánskou sošku nahradil r. 2006 obraz. Rodiště obrozeneckého básníka Matěje Miloty Zdirada Poláka (1788-1856) a hudebního skladatele a kapelníka Františka Kmocha (1848-1912), pamětní desky. Západně obora ze 16. stol. se zbytky ohradní zdi a bran a kaple Narození Panny Marie V lipách, pův. barokní z r. 1681, novogoticky přestavěna r. 1867 a doplněna o hrobku Šternberků, opravena r. 2004, ke kapli památná dvouřadá lipová alej založená v 17. stol.

Zdroj: https://mapy.cz/turisticka?x=15.0264698&y=49.9421772&z=13&source=muni&id=3770
250 fotek, 13.8.2015, 120 zobrazení, 26 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, kultura, města
Sozopol je malebné městečko, které se nachází v Jihovýchodní části Bulharska u Černého moře. Spadá do Burgaské oblasti a je vzdálené asi 35 km od města Burgas, kde se nachází mezinárodní letiště. Sozopol je jedno z nejvyhledávanějších rekreačních středisek v Bulharsku. Centrum Sozopolu (Staré město) se nachází na malém poloostrovu. V jeho blízkosti jsou ostrovy Sv. Ivan a Sv. Petr. Sozopol je nejstarší městečko na bulharském černomořském pobřeží. První osídlení se datuje na konci IV.-III. století před Kristem. Podvodní průzkum sozopolského přístavu odhaluje zůstatky obydlí, keramické nádoby, kamenné a kostní pracovní nářadí z doby bronzové. V sozopolském zálivu je nalezeno mnoho kamenných kotev a zásob z II.-I. století před Kristem. To vše dokazuje, že lodní doprava vznikla v dávné minulosti. V roce 610 před Kristem na místě dnešního Sozopolu byla založena mílétskými řeky kolonie s názvem Apolonia Pontika. Město bylo pojmenováno po bohu Apollónovi, kterého uctívaly jako ochránce kolonii. Město se rozvíjí, jako významné obchodní a přístavní centrum. Obchoduje s velkými centry, jako jsou Milet, Atény, Korint, s ostrovy Rodos, Lesbos, Chios. Obchodní vliv v Trakii je založen na spojení s Odriskou říší, která vznikla v V. století před Kristem. Apolonia Pontika konkuruje megarské kolonii Mesemvria, která byla založena asi o jedno století později. Megarci chtějí mít obchodní kontakty s Trakii pomocí burgaského zálivu. Kotva je oficiálním znakem Apolonie a a zůstává nezměněn na mincích, které jsou raženy už na konci VI. století př. Kr. Bohaté město se stává centrem s vysoce rozvinutým uměním. Současníci ho nazývají Apolonia Magna (Velká Apolonia). Ve městě se nacházel velký chrám boha Apollóna. Přesné místo, kde se nacházel, není známo. Pravděpodobně se nacházel na ostrově Kirik. V roce 72 př. Kr. je město dobité a okradené Římany, stěna tvrze je rozbourána. Vojevůdce prokonsul Mark Lukul, který dobil město, odváží sochu boha Apollóna do Říma. Ve IV. století př. Kristem je město opět v rozkvětu a je známé pod jménem Sozopolis (město spásy). V roce 812 za vlády chána Kruma je Sozopol zařazen do bulharského státu. V roce 1459 Sozopol společně s Mesembrii (dnešní Nesebr), šest let po pádu Konstantinopolu, padají pod tureckou nadvládu. Z dob XVIII.-XIX. století je zachováno v Sozopolu mnoho domečků ze dřeva a kamene, které dokreslují architekturu dnešního města. Staré ikony a velkolepé vyřezávané obrazy dokazují, jak rozvinuté bylo umění. Sozopol je na seznamu „Sto národních turistických památek“ v Bulharském turistickém svazu. Pečeť je uložena v Archeologickém muzeu.

Zdroj: http://www.sozopol.estranky.cz/clanky/historie-sozopolu.html
32 fotek, 22.7.2016, 110 zobrazení, 16 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, kultura
Bílá Voda je nejsevernější i nejzápadnější obec Českého Slezska, okresu Jeseník (a tudíž i nejsevernější obec Olomouckého kraje). Rozkládá se kolem stejnojmenného potoka a ze severu, západu i jihu je obklopena hranicí s Polskem.
Olomoucký kanovník Jakub Arnošt hrabě z Lichtenštejn-Kastelkornu se roku 1714 rozhodl na svém zděděném panství Hertwigswaldau, konkrétně pak v Bílé Vodě, zřídit piaristickou kolej. Cílem bylo jednak zintenzívnit rekatolizaci této části Slezska, ohroženou po uzavření altranstädtského míru obsahujícího ústupky slezským protestantům, a jednak umožnit v této poněkud zanedbané oblasti přístup k základnímu a střednímu školství.
Hlavním účelem příchodu piaristů bylo ale zřízení škol – triviální školy a gymnázia – ve kterých také roku 1727 zahájili vyučování. V roce 1751 k nim přibylo i filosofické studium otevřené i světským žákům. Zvláštní a významnou částí vzdělávání v Bílé Vodě byl hudební seminář, založený roku 1733, který si vydobyl značnou pověst. V době největšího rozkvětu v koleji působilo až 17 řeholníků.
Poté však působení koleje poznamenaly osvícenské školské reformy nepříznivé konfesním školám a začátkem 19. století navíc znehodnocení peněžních nadací, které tvořily hlavní majetkové zázemí konventu, v důsledku rakouského státního bankrotu roku 1811. Roku 1786 bylo zrušeno filosofické studium, roku 1818 zanikl i hudební seminář, roku 1829 gymnázium a piaristům zůstal ve správě jen hlavní (normální) škola, zřízená roku 1778. Když i ta byla roku 1872 předána do světské správy, zůstali piaristé do roku 1938 už jen jako správci místní fary.
Brzy po zániku škol se pro kolej našlo nové využití, když se roku 1876 do Bílé Vody přemístil slezský provincialát Chudých školských sester naší Paní, vyhnaný z Vratislavi v rámci Bismarckova „kulturního boje“.
Školy kongregace zanikly za druhé světové války. Zbylé sestry provozovaly letní tábory pro děti z velkých měst. Od roku 1948 se však práci s dětmi věnovat nesměly.
V září roku 1950 byly v českých zemích zrušeny všechny ženské kláštery a řeholnice různých řádů a kongregací byly násilně svezeny do sběrných klášterů; jedním z vybraných míst byla právě Bílá Voda. V roce 1951 byly mladší sestry odvezeny na jiná místa a Bílá Voda sloužila k internaci starších a práce neschopných sester. Postupně se zde shromáždila snad největší církevní komunita v Evropě, čítající až 450 řeholnic najednou; vystřídalo se zde asi 1000 sester, z nichž mnohé jsou pohřbeny na místním hřbitově. Vedle koleje bydlely v různých domcích po celé obci.
Po roce 1990 se většina sester vracela na dřívější působiště svých kongregací. I původní obyvatelky zdejšího kláštera, chudé školské sestry naší Paní, se v listopadu 1996 přemístily do sídla své československé provincie ve Slavkově u Brna.

Zdroj a bližší info: https://cs.wikipedia.org/wiki/B%C3%ADl%C3%A1_Voda

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.

Partneři

Visa Mastercard Maestro American Express Visa Electron