Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


 

reklama

36 fotek, 29.8.2016, 74 zobrazení, 36 komentářů | dokumenty, krajina, příroda
Přírodní rezervace Zemská brána se nachází v Orlických horách na toku řeky Divoké Orlice na území od hranic s Polskem po Klášterec nad Orlicí. Rezervace byla vyhlášena v roce 1987 a její celková rozloha čítá 88,2 ha, nachází se v nadmořské výšce 570 až 650 m n.m. Předmětem ochrany je především balvanité řečiště Divoké Orlice, která v těchto místech prorazila hřeben Orlických hor a vytvořila hluboce zařízlé údolí nazvané Zemská brána. Na strmých svazích říčního údolí se zde nacházejí zajímavé a horolezecky využívané skalní útvary.

Zdroj a další info: https://cs.wikipedia.org/wiki/Zemsk%C3%A1_br%C3%A1na
175 fotek, 30.9.2016, 36 zobrazení, 2 komentáře | architektura, dokumenty, krajina, kultura
Hauenštejn (též Horní hrad či Hauenstein) je hrad z druhé poloviny 13. století přestavěný na zámek v osadě Horní Hrad nedaleko Stráže nad Ohří v Krušných horách v okrese Karlovy Vary. Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka ČR.
Hrad byl pravděpodobně založen v druhé polovině 13. století jako součást hraničního opevnění. To však není jisté. Jako druhá možnost se uvádí založení hradu jeho prvním doloženým majitelem – loketským purkrabím Mikulášem Winklerem. Ten ho však poměrně záhy přenechal klášteru v Doksanech. Klášter jej i s panstvím vyměnil 23. ledna 1336 s českým králem Janem Lucemburským za poplužní dvůr ve Velichově. Od té doby setrval jako součást královského majetku až do doby Karla IV. Ten jej převedl na neznámého majitele. Hrad poté vyměnil ještě několikrát svého majitele a byl používán jako zástava. Teprve v 16. století se dostal do rukou mocného rodu Šliků. Ti ho po požáru (kolem roku 1600) nechali nákladně přestavět z původní gotické do nové renesanční podoby. Podle dochovaných zpráv z té doby byl na zámku vybudován i pivovar. V této době je také rozšířen zámecký sad, hospodářství a postaven dřevěný vodovod. Šlikové drželi Hauenštejn až do roku 1663, kdy jej prodali vévodovi Juliu Jindřihovi Sasko-Lauenburskému. Od té doby tvořil Hauenštejn součást ostrovského panství. Julius Jindřich nechal zámek rozšířit a provedl mnohé stavební úpravy.
Roku 1689 zdědila Hauenštejn Francizska Sibyla Augusta. Zámek tak připadl do rukou rodu Augustů. Ti však v roce 1771 po meči vymřeli a celé panství i s hradem připadlo do majetku domu Habsbursko-lotrinského. Od roku 1826 spadal do souboru tzv. státních statků. 30. října 1837 byl prodán Gabriele hraběnce z Buquoy - Longueval v rámci rozprodeje státních statků. Buquoyové pak drželi Hauenštejn až do roku 1945. Během druhé světové války byl využíván jako středisko Hitlerjugend. Po válce byl zabaven a připadl do správy československého státu. V roce 1947 byl po rekonstrukci využíván jako rekreační středisko jáchymovských dolů. Později, do roku 1958, zde zase sídlil záchytný dětský domov. Od té doby nebyl využíván a chátral. Okresní národní výbor jej chtěl několikrát nechat zrekonstruovat, ale nenalezl pro něj dostatečné finance ani podporu. Po roce 1982 se dokonce uvažovalo o jeho demolici a zachování pouze věže k turistickým účelům. Avšak ústav památkové péče od jeho ochrany jako památky neupustil. Po roce 1992 přešel hrad a zámek Hauenštejn pod správu obce Krásný Les. Zastupitelstvo hledalo několikrát kupce. Až v letech 1999–2000 koupil hrad a zámek současný majitel – Pavel Palacký. Od té doby pracuje s neustále se rozrůstající skupinou lidí na obnově hradu a zámku a jeho využití jako kulturně-turistického objektu.

Zdroj a další info: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hauen%C5%A1tejn
23 fotek, 23.7.2017, 32 zobrazení, 14 komentářů | architektura, dokumenty, kultura
Menší raně gotický kostel vznikl ve 14. století. Jde o jednolodní stavbu obdélného půdorysu s hranolovou věží. Uvnitř se nachází barokní oltář z konce 17. století.

Zdroj: https://mapy.cz/turisticka?x=14.4758130&y=49.9316401&z=14&source=base&id=2037688&q=Libe%C5%99
Podrobnější info: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_Jilj%C3%AD_(Libe%C5%99)
100 fotek, 30.12.2016, 28 zobrazení, 13 komentářů | architektura, dokumenty, kultura
Anežský klášter, zvaný též Na Františku, se nachází na pravém břehu Vltavy v historické oblasti Starého Města pražského. Dvojklášter ženského řádu klarisek a mužského řádu menších bratří byl založen pravděpodobně roku 1231 Anežkou Přemyslovnou, která se stala zároveň jeho abatyší. Dnes je sídlem části Národní galerie v Praze a nachází se zde expozice Středověké umění v Čechách a střední Evropa 1200–1550. Mezi špičkové exponáty expozice a poklady národního kulturního dědictví patří díla z období vlády Lucemburků – krále Jana, císaře Karla IV. a jeho synů – Mistr Michelské madony, Mistr Vyšebrodského oltáře, Mistr Theodorik, Mistr Třeboňského oltáře, díla tzv. krásného slohu – a umělecké práce spjaté s opětovným rozmachem českých zemí v době vlády Vladislava a Ludvíka Jagellonského – Mistr Svatojiřského oltáře, Mistr Puchnerovy archy, Mistr Litoměřického oltáře, Mistr Oplakávání ze Žebráku, Mistr Oplakávání ze Zvíkova, Monogramista IP a další.

Podrobné info o klášteře: https://cs.wikipedia.org/wiki/Ane%C5%BEsk%C3%BD_kl%C3%A1%C5%A1ter
Info ohledně expozice: http://www.ngprague.cz/objekt-detail/klaster-sv-anezky-ceske/
36 fotek, 24.3.2017, 45 zobrazení, 1 komentář | architektura, dokumenty, krajina
Rozhledna Bára se nachází na severozápadním hřbetu vrchu Hůra, kóta 403 m n.m., západně od Slatiňan, sv. obce Rabštejnská Lhota. Vrch Hůra náleží Sečské vrchovině. Rozhledna stojí nedaleko křemencového skalního útvaru Čertův hrádek, poblíž starého lomu na křemenec. V roce 2008 byla na témže místě otevřena stejnojmenná rozhledna Bára I (21.června). Již čtyři dny po otevření však byla smetena větrnou vichřicí. Proto byla konstrukce architekta Martina Rajniše vylepšena a doplněna dalšími moderními bezpečnostními prvky, díky čemuž by měla odolat větru do rychlosti 200 km/h. Stavba proběhla od dubna do srpna 2009. Slavnostní otevření bylo 3. září 2009. Jde o dřevěný trojboký jehlan s vnitřním točitým schodištěm a jediným vyhlídkovým ochozem na vrcholu věže. Celková výška je 17 metrů, k plošině nás přivede 78 dubových schodů. Přístup k rozhledně je autem do osady Podhůra, odtud pěšky po žluté turistické značce. Lze též zaparkovat v Rabštejnské Lhotě, dále po modré a žluté, popř. po naučné stezce Lesní stezka Podhůra. Rozhledna je přístupná zdarma. V zimních měsících (od ledna do března) je uzavřena. V blízkosti rozhledny najdete lanové centrum, dětské hřiště a obslužný domek s občerstvením. Výhled: Směrem na jih a západ je to hřbet Železných hor, dále pak Chrudimsko, Polabí v okolí Pardubic. Na severu při velmi dobré viditelnosti lze spatřit Krkonoše a Orlické hory.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Rozhledna_B%C3%A1ra
Technické podrobnosti viz: http://lesychrudim.cz/rozhledna-bara-ii/o-rozhledne/
27 fotek, 4.12.2016, 56 zobrazení, 15 komentářů | architektura, dokumenty, kultura
Poutní kostel nechal zbudovat Matěj Ondřej Hartman z Klarštejna v letech 1680-82. V průčelí se nacházejí sochy sv. Ondřeje a sv. Pavla. Z interiéru kostela bylo odcizeno několik obrazů, zvon a posléze také kamenná socha sv. Isidora. U kostela se hřbitovem stojí knížecí hrobka Kinských.

Zdroj: https://mapy.cz/zakladni?x=14.0949391&y=50.3066540&z=17&source=base&id=1832692
Blíže viz infotabuli na třetí fotografii
24 fotek, 25.7.2016, 29 zobrazení, 5 komentářů | příroda
I přes silné imisní zatížení Krušných hor v minulosti se na jižních svazích jejich východní části dochovala reprezentativní ukázka původního listnatého lesa, typického pro střední Evropu. Jedná se až o 250 let starý, převážně bukový les, který poskytuje útočiště zajímavým rostlinám a živočichům vázaným na smíšené porosty.
Území dnešní rezervace bylo v majetku rodu Lobkoviců, kteří zde v roce 1908 založili oboru určenou k chovu vysoké zvěře. Tím byly zdejší lesy vyloučeny z běžného lesního hospodářství a ponechány téměř přirozenému vývoji. V roce 1969 byla Ministerstvem kultury ČSR vyhlášena státní přírodní rezervace, v roce 1992 se její status změnil na národní přírodní rezervaci.

Podrobné info zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Jezerka_(n%C3%A1rodn%C3%AD_p%C5%99%C3%ADrodn%C3%AD_rezervace)
8 fotek, 25.3.2017, 52 zobrazení, 3 komentáře | architektura, dokumenty, kultura
Tři Bubny je osada, část obce Orel v okrese Chrudim. Na návrší zde stojí kostel svatého Jiří, gotická dvoulodní stavba z konce 14. století s kamennými opěráky a věží v průčelí. Kostel má dva polygonální závěry, větší severní a menší jižní, který uzavírá užší jižní loď. Presbytáře jsou zaklenuty kápěmi, loď křížovými klenbami na jediný sloup, stojící mimo osu. V jižním (vedlejším) presbytáři jsou cenné fresky z počátku 15. století (nejsou na fotkách). Cenné barokní zařízení je ze 17.-18. století.

Zdroj a bližší info: https://cs.wikipedia.org/wiki/T%C5%99i_Bubny
36 fotek, 25.7.2016, 20 zobrazení, 5 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, kultura, vesnice
Obec Strupčice (německy Trupschitz) se nachází v okrese Chomutov v Ústeckém kraji. Leží asi 8 km východně od Chomutova. Severně od obce se nachází dobývací prostor Lomu Vršany a na východě ji od Malého Března odděluje těleso rekultivované výsypky. Žije zde asi 850 obyvatel.
Kostel sv.Václava stojí na nevýrazném návrší nad menší strupčickou návsí. Obklopoval ho hřbitov zrušený roku 1878. Řada drobných památek byla do Strupčic přemístěna z vesnic, které na Chomutovsku zanikly v důsledku těžby uhlí.

Zdroj a bližší info: https://cs.wikipedia.org/wiki/Strup%C4%8Dice a https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_V%C3%A1clava_(Strup%C4%8Dice)
78 fotek, 29.7.2016, 54 zobrazení, 17 komentářů | architektura, dokumenty, kultura, města
Vildštejn (německy Wildstein) je románský hrad přestavěný na zámek v okrese Cheb. Nachází se na kamenném ostrohu nad potokem Sázek ve městě Skalná. Byl vybudován v letech 1166–1225 a patří tedy k nejstarším českým hradům. Prvním známým majitelem byl Gerold uváděný k roku 1224. O rok později byl pánem hradu Vojtěch Nothaft (německy: Notthafft). Rod Nothaftů držel hrad do roku 1299, poté ho prodali Janovi Rabovi z Mechelsgrünu. Jeho potomci měli panství v držení až do roku 1349, kdy ho prodali rodu Frankengrünerů z Chebu, které v držení panství po sto letech roku 1439 vystřídali Gumerauerové. Od nich koupili hrad i panství Šlikové, po deseti letech pak Wirspergové a v roce 1596 Trautenbergové, kterým panství patřilo až do roku 1799. V letech 1799–1884 na panství hospodařili Wilhelmové, poté až do 1. světové války Wolkenstein-Trostburgové. Do 2. světové války pak továrnická rodina Geipelů.
Na počátku 15. století byl hrad poprvé zásadně rozšířen, v 16. století bylo částečně zastavěno nádvoří. Kolem roku 1783 byl v předhradí postaven dvoukřídlý zámek.
Hrad byl vystavěn v románském slohu s prvky štaufské hradní architektury jako vodní hrad. Od okolí jej oddělovalo umělé jezero. Později byl goticky a částečně renesančně přestavěn, románské prvky jsou ale zachovány. V předhradí vznikl ještě zámeček ve slohu barokního klasicismu.
Od roku 2001 je hrad přístupný veřejnosti. Byl kompletně zrekonstruován soukromou osobou. V přízemí hradu se nachází malý a velký rytířský sál, kde je zřízena restaurace. O patro níž je hradní kaple s malým muzeem, v patře je nově otevřený sál pro svatby a kulturní akce. Celé druhé poschodí je vyhrazeno pro hasičské muzeum se značným množstvím pozoruhodných historických exponátů. Na nádvoří jsou k vidění různá domácí zvířata, je zde prostor pro různé kulturní akce, rovněž se zde konají svatby.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Vild%C5%A1tejn; viz též: http://www.vildstejn.cz/index.html
67 fotek, 18.6.2016, 72 zobrazení, 51 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, kultura, města
Chřibská (německy Kreibitz) je město v okrese Děčín, v Lužických horách, ve Šluknovském výběžku, na okraji Národního parku České Švýcarsko. Žije zde zhruba 1400 obyvatel. Chřibskou protéká říčka Chřibská Kamenice. Chřibská je vsí lánového typu, budovy jsou rozmístěné v úzkém pruhu podél Chřibské Kamenice v délce téměř 5 kilometrů. Nejstarší písemná zmínka pochází z roku 1352. Ještě starší historii města naznačuje kámen nesoucí letopočet 1144, nalezen byl při přestavbě kostela. V Chřibské byla nejstarší sklářská huť v celém středoevropském regionu, která podle zápisů v dvorských deskách existovala již v letech 1426 a 1428. Nejstarší zápis v knize města je z roku 1514, hovoří o tom, že huť je v provozu již přes 100 let, tj. musela existovat již v roce 1414. Po dobu trvání hutě v Chřibské zde působila řada sklářských mistrů. Jednu dobu byla huť majetkem firmy Mayer a syn. Po druhé světové válce se stala součástí podniků Borské sklo, resp. Crystalex Nový Bor. Vyrábělo se tu nejprve zelené lesní sklo, potom surovina pro broušení, rytí a malování. Huť vyráběla až do roku 2007, kdy její provoz z ekonomických důvodů skončil. Areál hutě si následně mezi sebe rozdělilo několik soukromých firem, které zde podnikají v oborech, jenž spojitost se sklem již žádnou nemají. V roce 1869 žilo v chřibském údolí celkem 5777 obyvatel, což je nejvyšší počet, který byl kdy zaznamenán. Většina obyvatel byla německé národnosti, po odsunu došlo k prudkému poklesu počtu obyvatel. Nově příchozí čeští podnikatelé často vyváželi vybavení německých provozů z pohraničí a ukončovali výrobu, což způsobilo další úbytek obyvatel. Bylo zbouráno několik domů, včetně některých na náměstí. Po roce 1989 docházelo k postupné obnově. Od 10. října 2006 je Chřibská opět městem.

Zdroj a bližší info: https://cs.wikipedia.org/wiki/Ch%C5%99ibsk%C3%A1
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_Ji%C5%99%C3%AD_(Ch%C5%99ibsk%C3%A1)
40 fotek, 21.7.2016, 105 zobrazení, 70 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, zvířata
Žulová (do 5. února 1948 Frýdberk, německy Friedberg) je město na západě Českého Slezska, v severozápadní části okresu Jeseník. Římskokatolický farní kostel svatého Josefa vznikl na místě gotického hradu Frýdberk, jehož zachovaná bergfritová věž byla využita jako kostelní věž s drobnou nástavbou zvonice. K věži, která je dominantním prvkem chrámu, byl v letech 1809–1810 přistavěna jednolodní budova vlastního kostela v jednoduchém klasicistním stylu.

Zdroj a podrobné informace:
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDulov%C3%A1
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_Josefa_(%C5%BDulov%C3%A1)
37 fotek, 11.9.2016, 41 zobrazení, 49 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, kultura, města
Obec Horní Stropnice (něm. Strobnitz) se nachází asi 12 km jihovýchodně od města Trhové Sviny v okrese České Budějovice. V současnosti zde trvale žije přes 1500 obyvatel. Nedaleko se nachází hraniční přechod Šejby-Harbach pro pěší a cyklisty. Obec Horní Stropnice bývala původně malou osadou nacházející se na okraji neosídleného pohraničního hvozdu, v území, které věnoval roku 1185 český kníže Bedřich jako léno Hadmarovi z Kuenringu. Samotná Stropnice vznikla někdy koncem 12. století, v roce 1259 vlastnil její jednu polovinu Vok I. z Rožmberka, druhá část patřila Albertovi z Boršova, jenž se později psal ze Stropnice. Právě v této druhé části vsi stávala až do 15. století tvrz. Jeden díl osady získal následně dědictvím nebo koupí Smil z Hradů a roku 1300 jej prodal vyšebrodskému klášteru. Během první poloviny 14. století byly obě části vsi spojeny, Stropnice se stala městečkem a obdržela vlastní znak. V roce 1359 ji celou drželi Rožmberkové. Roku 1486 podlehla značná část městečka zkáze při požáru. Po smrti Petra Voka z Rožmberka (1611) zdědili Stropnici společně s novohradským panstvím Švamberkové a v rámci pobělohorských konfiskací přešla roku 1620 do vlastnictví císařského generála Karla Bonaventury Buquoye. Zdejší řemeslníci obdrželi v roce 1608 rozsáhlá privilegia, později potvrzená Buquoyem. Dobře se tu dařilo tkalcovství, v místě působil až do roku 1895 vlastní pivovar. Po zániku feudálního zřízení se Horní Stropnice stala roku 1849 samostatnou obcí. Co se týče jejího hospodářského rozmachu, doplatila především na značnou vzdálenost od železnice; zamýšlená trať přímo přes městečko zůstala pouze v projektu. Přesto se z Horní Stropnice stalo centrum podhůří Novohradských hor, vzniklo zde muzeum, spořitelna, pošta, strojní pletárna, sodovkárna, elektrárna, cihelna, pila, cementárna a dařilo se spolkovému životu. Od roku 1888 pracovala zdejší důležitá továrna na výrobu zemědělských strojů. Ačkoli jisté přerušení čilého života městečka přinesl odsun německého obyvatelstva provedený po druhé světové válce, dokázala si Horní Stropnice udržet postavení střediska celé přilehlé oblasti a zůstala výchozím bodem na cestě do Novohradských hor.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Horn%C3%AD_Stropnice
42 fotek, 29.8.2016, 55 zobrazení, 21 komentářů | cestování, dokumenty, krajina, příroda, vesnice
V roce 1457 byla v Kunvaldě založena Jednota bratrská. Prvním biskupem byl v roce 1467 zvolen Matěj z Kunvaldu. Dlouhé období pronásledování bratří vyvrcholilo jejich odchodem ze země v roce 1547. S historií Jednoty bratrské je v městysu spojeno několik zajímavých míst: Bratrská lípa - zasazena při odchodu bratří ze země, Modlivý důl - místo shromáždění k tajným modlitbám, Jordán - místo, kde byli křtěni noví členové Jednoty, Domek Na Sboru - původní bratrská škola.
13 fotek, 2.3.2017, 53 zobrazení, 3 komentáře | dokumenty, kultura, příroda
Baronský hřbitov je místo posledního odpočinku členů rodiny z Riesse-Stallburgu, kterým patřil velkostatek Odolena Voda-Panenské Břežany od roku 1828 do konce 19. století. Zídkou ohrazený prostor s náhrobky z bílého mramoru se nachází na okraji Velkého háje poblíž městského hřbitova v Odoleně Vodě.

Blíže o rodu Riesse-Stallburg: https://cs.wikipedia.org/wiki/Riesové_ze_Stallburgu
Blíže k osobnosti Mattyase Friedricha Riese baron von Stallburg: http://prostor-ad.cz/pruvodce/psever/pbrezany/riese.htm
Podrobně k pomníkům: http://www.odolenavoda.cz/download.php?FNAME=1176280341.upl
102 fotek, 8.11.2015, 44 zobrazení, 20 komentářů | krajina, příroda
Hořidla je rozhledna nacházející se na stejnojmenném neovulkanickém vrchu, kóta 371 m n.m. jihozápadně od obce Chotiněves. Výstavbu rozhledny provedla společnost Atlas Steel za finančního přispění Ministerstva financí a obce Chotiněves. Slavnostní otevření proběhlo 16. 12. 2008. Celková výška rozhledny je 14 metrů, vyhlídková plošina je ve výšce 13 m, vede na ni 67 schodů. Na rozhlednu je možný pouze pěší přístup po polních a lesních cestách. A to od silnice Třebutičky - Encovany, odbočka vlevo u křížku, popřípadě přímo z Chotiněvse či Jištěrp. Nejbližší železniční stanice jsou Horní Řepčice (přibližně 3 km vzdálené). Rozhledna je volně přístupná po celý rok. Z rozhledny lze vidět řadu vrcholů Českého středohoří: Sedlo (726 m n.m., nejvyšší vrch Verneřického středohoří), Ronov (Ralská pahorkatina), Vlhošť (Ralská pahorkatina), Radobýl, Lovoš a horu Říp.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Ho%C5%99idla_(rozhledna)
39 fotek, 11.2.2017, 86 zobrazení, 32 komentářů | architektura, dokumenty, kultura
Kostel Nejsvětější Trojice v Drahobudicích je připomínán již roku 1352 jakožto farní. Zprávy o jeho podobě se nedochovaly s výjimkou toho, že byl velice starobylý s vysokou věží a že v něm byla veliká kamenná křtitelnice, která byla při stavbě nového kostela roku 1753 zazděna do zdiva za nynějším hlavním oltářem, na základní kámen. Z dlažby starého kostela se dochovaly čtyři náhrobní kameny z 16. století, s nápisy a erby pánů Beřkovských ze Šebířova a pánů Koplířů. Tyto kameny byly vsazeny při přestavbě kostela roku 1753 do hřbitovní zdi, kde jsou dodnes.
Z nejstarší doby jsou známi plebáni (venkovští faráři): Mikuláš do roku 1354, Matěj, Jindřich do roku 1375, Mikuláš do roku 1379, Jan z Hradiště do roku 1404, Velík, dříve oltářník v Českém Dvoře, do roku 1408.
Jan Jiří Hillebrand, rytíř z Brandau, který koupil panství Bečváry od hraběte Brédy, dal roku 1753 chatrný kostel drahobudický úplně zbořit a nechal vystavět nynější kostel na vlastní náklady, v barokním slohu. Kostel stavěl italský stavitel Ignác Jan Nepomuk Palliardi (tento údaj je některými nejnovějšími výzkumy zpochybňován). Stavba neměla jako nyní střechu šindelovou, ale byla krytá taškami, přímo položenými na klenbu jako je tomu u márnice na hřbitově. Dne 20. října 1754 byl kostel vysvěcen. Krytina se však neosvědčila. Klenba zamokala a pukala, a proto byla roku 1778 pořízena podezdívka, nová vazba a nad ní nová, lehčí šindelová krytina jako je tomu nyní.
Kostel je jednoduchou stavbou s věží na západním průčelí. Stěny jsou hladké, rohy zaoblené. Kostel je zastřešen mansardovou střechou. Hlavní vchod je z věže, dva vchody vedlejší jsou v bocích chrámové lodi. Uvnitř lodi je presbytář, ve kterém je namalovaný baldachýnovitý hlavní oltář a zavěšen obraz Nejsvětější Trojice. V dlažbě je náhrobní kámen Marie Anny z Brandau, která roku 1761 zemřela ve věku tří let na neštovice. Latinský nápis zní: Hie avo dominante, patre praevolante, matre lamentante, quie dominem innocentem, Mariam Annam, de Prandau nondum triennem variolis opressam Libitina sepelivit, anno 18. Septembris 1761.
S příchodem roku 1948, kdy nastoupila k moci komunistická strana, nastal velký úpadek kostela. Byl opravován jen z nutnosti, a to v letech 1969-1973.
Po roce 1989 byl kostel navrácen církvi. V roce 1991 proběhla velká rekonstrukce, kterou však zmařil požár, který vypukl 21. října 1992, kdy vinou stavební firmy začala hořet střecha. Škoda byla vyčíslena na 2,5 mil. Kč. Voda, kterou byl kostel hašen, poškodila jak výzdobu tak výbavu kostela. Od té doby se oprava táhne do dnešních dnů.

Zdroj a bližší info o kostelních zvonech a varhanech: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_Nejsv%C4%9Bt%C4%9Bj%C5%A1%C3%AD_Trojice_(Drahobudice)
50 fotek, 16.7.2016, 64 zobrazení, 23 komentářů | dokumenty, krajina, příroda
Vozka je hora v České republice, 1377 m n. m., něm. Fuhrmannstein, osmý nejvyšší vrchol Hrubého Jeseníku, druhý nejvyšší v Keprnické hornatině. Převládajícími horninami jsou ruly a svory. Turisticky i přírodně zajímavé jsou 7 m vysoké svorové svědecké skály na vrcholu, ve kterých se nacházejí hojné vyrostlice minerálu staurolitu. Vozka se nachází na jihozápadní rozsoše hlavního jesenického hřebene, jeho svahy jsou odvodňovány Hučivou Desnou, Žlebním potokem a Hučavou do Moravy. Vozka je součástí CHKO Jeseníky a NPR Šerák-Keprník. Vrchol Vozky je pokryt řídkou smrčinou, ve výškách 1310–1340 m se nachází rašeliniště. Přístup na vrchol je z hlavního hřebene po žluté značce z Trojmezí nebo zelené ze sedla Pod Vřesovkou z údolí pako po žluté nebo zelené značce z Branné. Z vrcholových skal je kruhový rozhled po celém Hrubém Jeseníku, při dobré viditelnosti lze zahlédnout i Krkonoše, Beskydy nebo Tatry. Podle pověsti se vznik vrcholových skal vysvětluje tak, že přes zdejší rašeliniště projížděl vozka s nákladem chleba; zapadl však a aby z rašeliniště vyjel, podkládal kola pecny chleba. Za to jej stihl trest a i se svým vozem na vrcholu hory zkameněl.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Vozka_(Hrub%C3%BD_Jesen%C3%ADk)
33 fotek, 29.7.2016, 57 zobrazení, 6 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, krajina, kultura
Bismarckova rozhledna nebo též rozhledna Háj u Aše se tyčí na vrchu Háj v české části pahorkatiny Smrčiny, asi 1 km severovýchodně nad městem Aš v Ašském výběžku.
V 60. letech 19. století vybudovali ašští nadšenci v čele s Jiřím Ungerem na původně holém a nevzhledném kopci odpočinkovou zónu s lesním parkem, který se stal chloubou Ašska. První záměr postavit zde i rozhlednu se objevil v roce 1874, ale ani přes finanční podporu města Aše se během následujících dvaceti let nepodařilo získat dostatečné množství finančních prostředků. Situace se však změnila v roce 1895 u příležitosti 80. narozenin prvního německého kancléře Otto von Bismarcka. V roce 1898 byl založen Výbor pro výstavbu rozhledny, jehož předsedou byl starosta Emil Schindler a na jehož činnosti se podíleli i členové dalších spolků (Německý a rakouský spolek alpinistů, spolek pěstitelů a zkrašlovatelů, Svaz Němců v Čechách). Členové výboru vyzvali občany Aše, aby přispěli na výstavbu rozhledny, která měla být pojmenována po uctívaném německém kancléři. Brzy se podařilo shromáždit dostatečné prostředky a byl osloven německý architekt Wilhelm Kreis, který byl označován jako otec Bismarckových sloupů a jehož návrh Bismarckova sloupu Götterdämmerung (Soumrak bohů) byl vyznamenán 1. cenou asociace německých studentů a až do roku 1911 byl použit celkem 47×. Kreis předložil celkem dva návrhy, ale oba byly zamítnuty. Teprve třetí návrh, který se od tradičního pojetí Bismarckových sloupů lišil, byl jednomyslně schválen. Tento návrh získal v roce 1901na umělecké výstavě v Drážďanech zlatou medaili. Stavbou byl v srpnu 1902 pověřen ašský stavební mistr Ernst Hausner, stavbyvedoucím byl polír Johannes Hörer ze Steinpöhl. Stavba byla zahájena 22. září 1902, základní kámen byl položen 18. října téhož roku. Hrubá stavba byla dokončena v říjnu 1903 a první návštěvníci si mohli rozhlednu prohlédnout a vystoupat nahoru 25. prosince po zaplacení 10 haléřů. Rozhledna byla slavnostně otevřena 19. června 1904. Náklady na stavbu činily 58 967 rakouských korun a spotřebovalo se 666 m3 žulovýchkvádrů, 65 000 cihel, 58 vagónů vápna a tři vagóny cementu. Rozhledna je 34 m vysoká a její základna má čtvercový půdorys o rozměru 6,7 × 6,7 m. V roce 1913 byl u vedlejšího vchodu umístěn bronzový reliéf Bismarcka od Albrechta Gerolda st., který byl spolu s ostatními zmínkami o Bismarckovi odstraněn po roce 1945.
Současnost: V roce 2004 byly vykáceny stromy, které bránily ve výhledu, a rozhledna opět začala plnit svoji funkci. Majitelem rozhledny je město Aš. V roce 2010 byl pod rozhlednou na vrchu Háj vybudován nový sportovní areál. V roce 2013 proběhla rekonstrukce interiéru a exteriéru rozhledny.
Zdroje a bližší info: http://www.info-as.cz/bismarckova-rozhledna a https://cs.wikipedia.org/wiki/Bismarckova_rozhledna_(H%C3%A1j)

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.