Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

reklama

130 fotek, 1.10.2015, 70 zobrazení, 91 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, kultura, města
Obec prvně připomínána r. 1285, status města z r. 1542 obnoven r. 1992. U náměstí čtyřkřídlý zámek s dominantní štíhlou hranolovou věží, vznikl v 18. stol. přestavbou tvrze, v 19. stol. upraven klasicistně, vinou armády r. 1982 vyhořel, v restituci r. 1992 vrácen rodu Šternberků a opravován, zčásti užíván jako výstavní a muzejní prostor. V parku barokní grotta z přelomu 17. a 18. stol. Novorománský kostel Nanebevzetí Panny Marie z let 1900-1903 nahradil starou románskou stavbu kromě věže zbořenou r. 1848. Barokní děkanství z let 1752-1755, nad vchodem socha sv. Jana Nepomuckého z r. 1765. Barokní kostnice z 1. poloviny 18. stol. Barokní mariánský sloup z r. 1700, kašna z let 1754-1758, barokní sochy sv. Prokopa a Jana Nepomuckého z 1. poloviny 18. stol. Na náměstí barokní hostinec z doby kolem r. 1700. Synagoga z r. 1877 změněna r. 1939 na evangelický sbor, nyní nevyužívána. Husův sbor z r. 1936. Na okraji města barokní klášter františkánů z let 1692-1694 s kostelem Stigmatizace sv. Františka, nyní v dlouhodobé opravě. Kalvárie z r. 1931 na místě býv. klášterního hřbitova. Barokní radnice z r. 1731. Dochovány zbytky lidové roubené architektury. Barokní výklenková kaplička sv. Kříže z 1. poloviny 18. stol., sousoší odcizené r. 1970 nahrazeno r. 2008 obrazem. Při jižním okraji kaplička Panny Marie Lurdské z 19. stol., odcizenou mariánskou sošku nahradil r. 2006 obraz. Rodiště obrozeneckého básníka Matěje Miloty Zdirada Poláka (1788-1856) a hudebního skladatele a kapelníka Františka Kmocha (1848-1912), pamětní desky. Západně obora ze 16. stol. se zbytky ohradní zdi a bran a kaple Narození Panny Marie V lipách, pův. barokní z r. 1681, novogoticky přestavěna r. 1867 a doplněna o hrobku Šternberků, opravena r. 2004, ke kapli památná dvouřadá lipová alej založená v 17. stol.

Zdroj: https://mapy.cz/turisticka?x=15.0264698&y=49.9421772&z=13&source=muni&id=3770
250 fotek, 13.8.2015, 97 zobrazení, 26 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, kultura, města
Sozopol je malebné městečko, které se nachází v Jihovýchodní části Bulharska u Černého moře. Spadá do Burgaské oblasti a je vzdálené asi 35 km od města Burgas, kde se nachází mezinárodní letiště. Sozopol je jedno z nejvyhledávanějších rekreačních středisek v Bulharsku. Centrum Sozopolu (Staré město) se nachází na malém poloostrovu. V jeho blízkosti jsou ostrovy Sv. Ivan a Sv. Petr. Sozopol je nejstarší městečko na bulharském černomořském pobřeží. První osídlení se datuje na konci IV.-III. století před Kristem. Podvodní průzkum sozopolského přístavu odhaluje zůstatky obydlí, keramické nádoby, kamenné a kostní pracovní nářadí z doby bronzové. V sozopolském zálivu je nalezeno mnoho kamenných kotev a zásob z II.-I. století před Kristem. To vše dokazuje, že lodní doprava vznikla v dávné minulosti. V roce 610 před Kristem na místě dnešního Sozopolu byla založena mílétskými řeky kolonie s názvem Apolonia Pontika. Město bylo pojmenováno po bohu Apollónovi, kterého uctívaly jako ochránce kolonii. Město se rozvíjí, jako významné obchodní a přístavní centrum. Obchoduje s velkými centry, jako jsou Milet, Atény, Korint, s ostrovy Rodos, Lesbos, Chios. Obchodní vliv v Trakii je založen na spojení s Odriskou říší, která vznikla v V. století před Kristem. Apolonia Pontika konkuruje megarské kolonii Mesemvria, která byla založena asi o jedno století později. Megarci chtějí mít obchodní kontakty s Trakii pomocí burgaského zálivu. Kotva je oficiálním znakem Apolonie a a zůstává nezměněn na mincích, které jsou raženy už na konci VI. století př. Kr. Bohaté město se stává centrem s vysoce rozvinutým uměním. Současníci ho nazývají Apolonia Magna (Velká Apolonia). Ve městě se nacházel velký chrám boha Apollóna. Přesné místo, kde se nacházel, není známo. Pravděpodobně se nacházel na ostrově Kirik. V roce 72 př. Kr. je město dobité a okradené Římany, stěna tvrze je rozbourána. Vojevůdce prokonsul Mark Lukul, který dobil město, odváží sochu boha Apollóna do Říma. Ve IV. století př. Kristem je město opět v rozkvětu a je známé pod jménem Sozopolis (město spásy). V roce 812 za vlády chána Kruma je Sozopol zařazen do bulharského státu. V roce 1459 Sozopol společně s Mesembrii (dnešní Nesebr), šest let po pádu Konstantinopolu, padají pod tureckou nadvládu. Z dob XVIII.-XIX. století je zachováno v Sozopolu mnoho domečků ze dřeva a kamene, které dokreslují architekturu dnešního města. Staré ikony a velkolepé vyřezávané obrazy dokazují, jak rozvinuté bylo umění. Sozopol je na seznamu „Sto národních turistických památek“ v Bulharském turistickém svazu. Pečeť je uložena v Archeologickém muzeu.

Zdroj: http://www.sozopol.estranky.cz/clanky/historie-sozopolu.html
32 fotek, 22.7.2016, 92 zobrazení, 16 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, kultura
Bílá Voda je nejsevernější i nejzápadnější obec Českého Slezska, okresu Jeseník (a tudíž i nejsevernější obec Olomouckého kraje). Rozkládá se kolem stejnojmenného potoka a ze severu, západu i jihu je obklopena hranicí s Polskem.
Olomoucký kanovník Jakub Arnošt hrabě z Lichtenštejn-Kastelkornu se roku 1714 rozhodl na svém zděděném panství Hertwigswaldau, konkrétně pak v Bílé Vodě, zřídit piaristickou kolej. Cílem bylo jednak zintenzívnit rekatolizaci této části Slezska, ohroženou po uzavření altranstädtského míru obsahujícího ústupky slezským protestantům, a jednak umožnit v této poněkud zanedbané oblasti přístup k základnímu a střednímu školství.
Hlavním účelem příchodu piaristů bylo ale zřízení škol – triviální školy a gymnázia – ve kterých také roku 1727 zahájili vyučování. V roce 1751 k nim přibylo i filosofické studium otevřené i světským žákům. Zvláštní a významnou částí vzdělávání v Bílé Vodě byl hudební seminář, založený roku 1733, který si vydobyl značnou pověst. V době největšího rozkvětu v koleji působilo až 17 řeholníků.
Poté však působení koleje poznamenaly osvícenské školské reformy nepříznivé konfesním školám a začátkem 19. století navíc znehodnocení peněžních nadací, které tvořily hlavní majetkové zázemí konventu, v důsledku rakouského státního bankrotu roku 1811. Roku 1786 bylo zrušeno filosofické studium, roku 1818 zanikl i hudební seminář, roku 1829 gymnázium a piaristům zůstal ve správě jen hlavní (normální) škola, zřízená roku 1778. Když i ta byla roku 1872 předána do světské správy, zůstali piaristé do roku 1938 už jen jako správci místní fary.
Brzy po zániku škol se pro kolej našlo nové využití, když se roku 1876 do Bílé Vody přemístil slezský provincialát Chudých školských sester naší Paní, vyhnaný z Vratislavi v rámci Bismarckova „kulturního boje“.
Školy kongregace zanikly za druhé světové války. Zbylé sestry provozovaly letní tábory pro děti z velkých měst. Od roku 1948 se však práci s dětmi věnovat nesměly.
V září roku 1950 byly v českých zemích zrušeny všechny ženské kláštery a řeholnice různých řádů a kongregací byly násilně svezeny do sběrných klášterů; jedním z vybraných míst byla právě Bílá Voda. V roce 1951 byly mladší sestry odvezeny na jiná místa a Bílá Voda sloužila k internaci starších a práce neschopných sester. Postupně se zde shromáždila snad největší církevní komunita v Evropě, čítající až 450 řeholnic najednou; vystřídalo se zde asi 1000 sester, z nichž mnohé jsou pohřbeny na místním hřbitově. Vedle koleje bydlely v různých domcích po celé obci.
Po roce 1990 se většina sester vracela na dřívější působiště svých kongregací. I původní obyvatelky zdejšího kláštera, chudé školské sestry naší Paní, se v listopadu 1996 přemístily do sídla své československé provincie ve Slavkově u Brna.

Zdroj a bližší info: https://cs.wikipedia.org/wiki/B%C3%ADl%C3%A1_Voda
49 fotek, 13.8.2015, 104 zobrazení, 18 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, kultura, města
Sozopol je bulharské město, ve starověku známé jako Apollonia, případně Apollonia Pontika. Jeho počátky spadají do 7. století př. n. l., kdy ho založili kolonisté z Mílétu. V současnosti je toto významné černomořské turistické středisko součástí Burgasské oblasti a jeho populace čítá přibližně 5000 obyvatel.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Sozopol
54 fotek, 31.7.2016, 36 zobrazení, 18 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, krajina, příroda
Hartenštejn (německy původně Neuhartenstein, později Hartenstein) je zřícenina pozdně gotického hradu poblíž Bochova asi 16 km jihovýchodně od Karlových Varů. Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka ČR. Zřícenina stojí asi jeden kilometr jižně od Bochova v nadmořské výšce 730 m n. m. a je přístupná odbočkou z červeně značené turistické značky. Nejvýraznějším pozůstatkem hradu jsou tři polookrouhlé bateriové věže s klíčovými střílnami a polygonální bašta.
Hrad založil Jindřich z Plavna jako vojenský opěrný bod někdy před rokem 1473, ze kterého pochází první písemná zmínka. Kromě pánů z Plavna vystřídal několik majitelů. V roce 1573 je poprvé označován jako pustý, ale byl alespoň částečně obnoven Adamem starším Štensdorfem ze Štensdorfu. Úplně opuštěn byl po roce 1609, kdy byl připojen k Andělské Hoře.
Čtverhranné staveniště hradu zaujalo vrchol osamělého vrchu. Z obvodové hradby vystupovaly ve středech tří stran polookrouhlé bateriové věže. Západní stranu chránila velká polygonální bašta, ze které v místech vstupní brány vystupovala menší polookrouhlá bašta. V jihozápadním nárože stál malý palác. Většina dalších budov, které stály po obvodu jádra, zanikla.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Harten%C5%A1tejn
Podrobnější info viz: http://www.mesto-bochov.cz/turista/pamatky/hrad-hartenstejn/
36 fotek, 15.8.2016, 64 zobrazení, 32 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, kultura
Kostel Zvěstování Panny Marie, do roku 1620 sv. Petra - Románský kostel postavený kolem roku 1168 se poprvé písemně vzpomíná až v roce 1352. V roce 1359 jsou jako patroni zdejšího kostela doloženi Čeněk z Lípy a Hron z Kostelce, po nich pak Pavel z Jenštejna, otec pozdějšího pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna. Do jenštejnského období (70. - 80. léta 14. století) spadá gotická přestavba kostela, při níž byl vybudován vzdušný a bohatě prosvětlený presbytář, provedený arrasovsky orientovanou dvorskou hutí. Renesančně byl kostel upraven v roce 1591 za Mírků ze Solopysk, sídlících na místní tvrzi. V první třetině 18. století byl za vlády kněžny Marie Terezie Savojské barokně upraven interiér kostela, zejména byla nově sklenuta loď, a věž byla snížena o jedno patro (dnešní výška činí 38,5 metru). Kolem roku 1800 byla v pozdně barokních formách rozšířena varhanní kruchta a prolomeny nové okenní otvory. Při úpravách v roce 1862 byla nově zastřešena věž, v roce 1880 byl opraven interiér a v roce 1892 byly při puristické obnově exteriéru odstraněny některé pozdější přístavby. Tato poslední oprava, jejíž snahou byla především obnova románského vzhledu, je dnes historiky hodnocena jako tvrdá a nesprávná. Ve věži jsou umístěny hodiny z roku 1868 od poděbradského hodináře Janaty. Od roku 1910, kdy byl v sousedství postaven nový kostel sv. Jana Křtitele, byl kostel Zvěstování Panny Marie využíván již jen jako hřbitovní a postupně chátral.
Renesanční zvonice z roku 1587, postavená nákladem tehdejšího držitele Plaňan Šimona Mírka ze Solopysk. Zvonice byla opravena v roce 1886, kdy bylo spodní patro upraveno na márnici.
Kostel sv. Jana Křtitele - pseudogotický kostel z let 1908 - 1913 vystavěný stavitelem Gabrielem z Prahy podle staršího plánu z roku 1901 od architekta Frant. Mikše. Kostel byl slavnostně vysvěcen 18. září 1913. Jelikož došlo při stavbě k použití nekvalitních materiálů zejména do základů stavby, v roce 1931 hrozil kostel sesutím. Proto byl v letech 1931 - 1932 opraven a původní strop nahrazen betonovou výztuží dle návrhu Frant. Kloknera. Znovu byl kostel opraven po požáru v roce 1953. Věž je vysoká 54 metry a vlivem jejího špatného založení se začala odchylovat již během stavby kostela. V roce 1932 činila odchylka vrcholku střechy od svislice 0,8 metru, v roce 1998 již 1 metr.
Modlitebna Československé církve husitské - bývalá synagoga z roku 1850, pro dnešní účely přestavěná v 1. pol. 20. století.
Děkanství - písemný doklad o místní faře pochází z roku 1302, ve 2. poloviny 18. století byla přestavěna do dnešní podoby.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pla%C5%88any
20 fotek, 28.8.2016, 45 zobrazení, 13 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, kultura
Kostel svaté Maří Magdalény stojí na místě původního kostela, který shořel roku 1548. Jedná se o kamennou stavbu z roku 1673. Obnoven byl po požáru z roku 1906. Dochovalo se barokní vybavení z doby kolem roku 1740 - obraz patronky, sochy sv. Víta a Jeronýma, boční oltáře a kazatelna.

Zdroj a bližší info o Bartošovicích: https://cs.wikipedia.org/wiki/Barto%C5%A1ovice_v_Orlick%C3%BDch_hor%C3%A1ch
45 fotek, 30.7.2016, 41 zobrazení, 29 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, kultura, města
Františkovy Lázně (německy Franzensbad) jsou město v Karlovarském kraji v okresu Cheb. Žije zde asi 5,5 tisíce obyvatel. Léčivé účinky tamějších pramenů jsou známy od 15. století. Město bylo založeno v roce 1793 císařem Františkem I. jako první slatinné lázně na světě. Aktivně se využívá 23 pramenů vody typu Na2SO4, které jsou zachyceny mělkými jímkami a vrty, jež produkují přibližně 700 až 1 000 l/m. Teplota vody se pohybuje v rozmezí 8 až 13 °C o mineralizaci 1-20 g/l, obsah CO2 je v mezi 1,1 až 2,8 g/l. Minerální voda je využívána k pitným kúrám, ke koupelím a k přípravě slatinných zábalů. Využíván je i zřídelní plyn (oxid uhličitý). Do balneoprovozů jsou jímány vody ze zdrojů BJ2 Stanislav, A1 Nový Kostelní, Glauber III, LII Císařský, E1 Erika, HJ2 ČKD, Adler, XIVd, Palliardi, Cartellieri a Štěpánka. Dle léčivých indikací má zdejší voda pozitivní účinek na choroby srdeční a oběhové soustavy.

Zdroj a bližší info: https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1kovy_L%C3%A1zn%C4%9B
25 fotek, 15.7.2016, 42 zobrazení, 7 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, kultura
Dřevěný kostelík sv. Michala z roku 1609 stojí na místě staršího svatostánku v Maršíkově u Velkých Losin. Je nestarší zachovalou lidovou stavbou na severní Moravě. Byl postaven evangelíky údajně ze strženého dřevěného kostela ve Velkých Losinách a později změněn na katolický. Pro luterány jej nechal postavit majitel vízmberského (dnes Loučná nad Desnou) panství Přemyslav II. z rodu Žerotínů. Jedná se o roubenou pozdně gotickou stavbu s renesančně řešeným interiérem kněžiště. Vzhled kostelíku se od doby výstavby prakticky nezměnil, jen inventář byl od 2. poloviny 17. do poloviny 19. století postupně obměňován. Má zachovalý původní, převážně dřevěný interiér a vzácné miniaturní varhany, postavené v Králíkách Kašparem Weltzelem roku 1776. V roce 1973 byly restaurovány, všechny píšťaly však zůstaly původní. Téhož roku byly opravené varhany vystaveny na Jubilejní výstavě výroby varhan v Krnově a při koncertech dobové hudby zaujaly posluchače krásným stříbrným zvukem. Kostel je přístupný na požádání správce pana Ladislava Lichnera,který bydlí v prvním domě pod kostelem.

Zdroj: http://www.sumperk.cz/dr-cs/2411-kostelik-sv-archandela-michaela-v-marsikove.html
Další info: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_Michaela_(Mar%C5%A1%C3%ADkov)
22 fotek, 18.6.2016, 34 zobrazení, 8 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, krajina, příroda
Dymník (německy Rauchberg) je 517 metrů vysoký zalesněný vrch ve Šluknovské pahorkatině 2 km na jihozápadně od Rumburka. Na kopci se ve středověku zapalovaly signální ohně, odtud název Dymník. Patnáct metrů vysokou cihlovou a kamennou rozhlednu se 79 schody nechal na vlastní náklady postavit roku 1896 podnikatel Augustin Wenschuch. Zpřístupněna veřejnosti byla dne 27. září 1896. Dříve je jmenovala Augustova věž. Je dobře přístupná silnicí s žlutým turistickým značením od Rumburku, od parkoviště s restaurací v podhradí zbývajících 300 metrů je po značce modré. Vstup na rozhlednu je zpoplatněn. Z vrcholu je dobrý výhled na Lužické hory, za jasného počasí jsou vidět Krkonoše, Jizerské hory, Ještěd, na jihozápadě v Českém středohoří Sedlo a Milešovka, směrem na západ Děčínský Sněžník a Krušné hory, na severu v Lužici Bieleboh a Czorneboh.

Zdroj a bližší info: https://cs.wikipedia.org/wiki/Dymn%C3%ADk
21 fotek, 29.7.2016, 44 zobrazení, 15 komentářů | cestování, dokumenty, krajina, příroda
Komorní hůrka (něm. Kammerbühl) je kopec (503 m n. m.) na Chebsku a zároveň národní přírodní památka o rozloze 7,08 ha. Je jednou z nejmladších čtvrtohorních sopek na území České republiky. Jedná se o zalesněný kopec - sypaný kužel, tvořený vulkanickým materiálem. V jeho odlesněné východní části je opuštěný jámový lom, štola a skalní výchozy. Lokalita se nachází na území geomorfologické jednotky Chebská pánev.

Zdroj a bližší info: https://cs.wikipedia.org/wiki/Komorn%C3%AD_h%C5%AFrka
24 fotek, 10.6.2016, 41 zobrazení, 13 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, kultura
Kostel svatého Mikuláše, nazývaný též chrám svatého Mikuláše, je barokní kostel nacházející se v Praze na Malostranském náměstí. Chrám je někdy díky své monumentalitě a náročnému architektonickému i uměleckému zpracováním považován za umělecky nejvýznamnější barokní stavbu Prahy.

Zdroj a bližší info: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_Mikul%C3%A1%C5%A1e_(Mal%C3%A1_Strana)
31 fotek, 18.6.2016, 53 zobrazení, 5 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, kultura
Poutní místo je spojeno s osudy manželů Anny Marie Liebschové, rozené Heinrichové (1674 – 1749) a Johanna Christopha Liebsche (1667 – 1745). Obchodník s přízí se posléze vypracoval na zámožného majitele několika bělidel. Manželé mnoha dary děkovali Bohu za své jmění. Zbožným manželům se zdál stejný sen, zjevila se jim Panna Marie a prosila je, aby pro ni na Sněžné postavili kapli. Základní kámen byl položen 29. 7. 1732. Stavitelem kaple Panny Marie Sněžné se stal Zacharias Hoffmann z Lipové. Jednolodní barokní kaple byla dostavěna roku 1734. Papež Klement XII. udělil kapli ve Sněžné roku 1738 odpustky o svátku Panny Marie Sněžné a položil tak tradici poutního místa.
V letech 1843 – 1845 došlo pod vedením lipovského stavitele Franze Eiselta k rozšíření kaple. Z původní soukromé kaple manželů Liebschových se stal presbytář kostela. Heslem manželů Liebschových bylo: "Zde nestavím já, ale Bůh." Rodné Sněžné věnovali kromě kaple i vlastní školu, založili chudobince a v řadě kostelů složili kapitál na sloužení nadačních mší. Portrét manželské dvojice zakladatelů najdeme na pískovcovém reliéfu na zdi kostela.
Poutní místo bylo navštěvováno na všechny mariánské svátky, ale od doby založení samostatné farnosti ve Sněžné v roce 1850 byla pouť omezena jen na svátek posvěcení baziliky Panny Marie Sněžné v Římě (Santa Maria Maggiore) 5. srpna. Před 2. světovou válkou byla Sněžná cílem mnoha procesí, oslavujících sněhový zázrak v Římě. Poutníky byla vyhledávána socha Panny Marie.

Zdroj: http://cz.poutni-mista-sluknovsko.cz/kostel-panny-marie-snezne-krasna-lipa-snezna.html
Další info též: http://www.luzicke-hory.cz/mista/index.php?pg=obsnezc, https://cs.wikipedia.org/wiki/Sn%C4%9B%C5%BEn%C3%A1_(Kr%C3%A1sn%C3%A1_L%C3%ADpa)
50 fotek, 19.12.2015, 51 zobrazení, 35 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, krajina, příroda
Košťálov je zřícenina hradu donjonového typu ze 14. století asi 2 km severně od města Třebenice. Stojí na vrchu Košťálu nebo též Košťálovu (481 m n. m.), který patří do západní poloviny Českého středohoří. Hrad je spojován zejména s Kaplíři ze Sulevic. Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka ČR.

Zdroj a bližší info: https://cs.wikipedia.org/wiki/Ko%C5%A1%C5%A5%C3%A1lov_%28hrad,_okres_Litom%C4%9B%C5%99ice%29
80 fotek, 28.7.2015, 65 zobrazení, 26 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, kultura, příroda
Jenčov (též Jinčov) je zřícenina hradu v CHKO Křivoklátsko na malé skalní ostrožně nad potokem Vůznice v Křivoklátské vrchovině uprostřed křivoklátských lesů v nadmořské výšce 340 m n. m. Zřícenina se nachází asi 6 km severně od Nižboru na okraji Národní přírodní rezervace Vůznice a asi 2 km jižně od obce Běleč, k jejímuž území katastrálně patří. Je chráněna jako kulturní památka České republiky. Jedná se o jeden z našich nejmenších královských hradů, který patrně vždy plnil pouze funkci loveckého hrádku. Přesné datum založení hradu není známo, výzkumy potvrdily jeho existenci na přelomu 13. a 14. století a jeho zakladatelem byl pravděpodobně Přemysl Otakar II. Lovecký hrádek Jenčov patrně patřil buďto přímo k městu Nižbor, nebo pravděpodobněji ke hradu Křivoklátu, který se nachází nedaleko odsud. Hrad byl neobvykle malý. Tvořily ho pouhé dvě zděné budovy a předpokládané dřevěné opevnění přístupové cesty. Palác měl minimálně jedno patro. V jeho přízemí se nacházely dvě místnosti přístupné portály a jednu z nich osvětlovalo malé okno. Na nejvyšším bodě skály stála další budova, pravděpodobně věž. Zřícenina hradu je velmi dobře přístupná odbočkou z červeně značené turistické trasy ze Zbečna do Chyňavy.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Jen%C4%8Dov
100 fotek, 7.5.2016, 77 zobrazení, 23 komentářů | cestování, dokumenty, krajina, příroda, země
Lilienstein je 415 metrů vysoká stolová hora v Saském Švýcarsku v Německu, tyčící se nad údolím řeky Labe. Nachází se v blízkosti obce Waltersdorf. Lilienstein představuje symbol Národního parku Saské Švýcarsko. Nachází 15 km východně od města Pirny a 5 km západně od města Bad Schandau a je ze tří stran obklopen řekou Labem.

Zdroj a bližší info: https://cs.wikipedia.org/wiki/Lilienstein
40 fotek, 13.9.2015, 50 zobrazení, 19 komentářů | architektura, krajina, kultura, příroda, vesnice
Obec Zálezlice se rozkládá na pravém břehu Vltavy před jejím ústím do Labe. V písemných pramenech je prvně doložena r. 1300. Uprostřed obce na hřbitově stojí pozdně barokní kostel sv. Mikuláše z 2. poloviny 18. stol. s cennou výzdobou. V okolí je prováděna intenzivní těžba písku. Obec byla katastrofálně poškozena povodní r. 2002.

Zpracováno dle: https://mapy.cz/turisticka?x=14.4266219&y=50.3033690&z=14&source=muni&id=3915
78 fotek, 5.12.2015, 69 zobrazení, 40 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, krajina, příroda
Chotuc (254 m n. m.) je výrazný svědecký vrch, který se tyčí zhruba 1 km zsz. od obce Křinec na Nymbursku. Jde o významnou přírodní památku a nepřehlédnutelnou dominantu celého okolí. Na většině území jsou háje s habry, lípami, topoly, rozptýlené dubové porosty s příměsí jilmu, na jižním svahu byly dříve vinice, dnes třešně. Na jižním svahu je opuštěný kamenolom. Je to výhledové místo. Na jižní stráni Chotuce najdeme teplomilná luční společenstva s výskytem řady vzácných rostlin, např. vstavače nachového, kamejky modronachové či klokoče zpeřeného. Severní svah je porostlý lesem. Vrchol kopce býval halštatským nebo halštatsko laténským hradištěm osídleným v době mezi 6. a 5. stoletím před naším letopočtem a zaniklým po příchodu Keltů. V keltském období i ve středověku byl Chotuc významným kultovním místem, kam lidé pořádali pouti. Pohanská tradice výstupů na Chotuc byla natolik silná, že katolická církev s ní nebojovala, ale dala poutím nový náboženský význam - v 13. století nechala totiž postavit na vrcholu kapli Nejsvětější Trojice. Dnešní kostelík pochází z 15. století, později byl zbarokizován, v 19. století opraven. Pak dlouhá desetiletí chátral, až v roce 1995 byl opraven do dnešní podoby. Okolo kostelíka se rozkládá starý hřbitov na kterém se již od roku 1953 nepohřbívá. Pod vrchem Chotuc se u silnice vedoucí do obce Mečíř nalézá opuštěný židovský hřbitov.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Chotuc
9 fotek, 3.11.2014, 44 zobrazení, 13 komentářů | architektura, kultura, města
náladové album z procházky po nejstarším z pražských mostů

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.